Je mi 17 a otec mě vyhodil z domu… mám tam trvalé bydliště. Mám jít na sociálku a ohlásit to?

Podle mne by bylo mnohem rozumnější se otci omluvit (bezdůvodně
Vás nevyhodil) a začít se chovat podle pravidel, jež rodiče nastavili.
______

Doplňuji (zdá se, že bych měla svou odpověď vysvětlit):

Zásadně nesouhlasím s tím, že by nastavení pravidel (nejen)
dospívajícím dětem bylo nějakým vydíráním. Kdyby se děti chovaly
„řádně“, nebylo by nutné žádná pravidla nastavovat.

„Vyhození z domova“ je vždy až poslední reakcí na jednání
mladistvého. Nikdo dítě nevyhazuje bezdůvodně, k tomuto kroku
dochází poté, co selhaly ostatní snahy o nápravu.

S tímto krokem jsem se setkala v případě, že děti braly drogy, kradly
doma i jinde, ohrožovaly sebe i své okolí (např. mladší sourozence).

Vyhození z domova v takových případech je nutnou sebeobranou
a ochranou mladších dětí, nikoliv trestem pro vyhozeného.

______

Netvrdím, že u tazatele nemohlo jít o jiný důvod.

Ale s vyhozením dítěte z domova jsem se nikdy nesetkala
v případě dítěte, které neprovinilo se ničím vážným.

Upravil/a: quentos

Bez bližších informací o důvodech „vyhození z domu“ těžko lze určit viníka a hodnotit míru zavinění.
Sociálka a ochrana dětí řeší případy ohrožení dětí a mladistvých do 16 let,
v případech od 16–18, dokud mladistvý dosahuje plnoletosti jsou vzájemné vztahy rodičů a dětí již řešeny na jiném základě, než v případě dětí.

Zkuste se zamyslet nad příčinami tohoto otcova kroku, opravdu jste bez viny? Nedohnali jste ho k tomuto?
Co jste udělali vy a co otec k zabránění rodinné krize?
Nehleďte pouze na jednu konkrétní hádku, ale zkuste se z odstupu podívat souvislosti …
Souhlasím s ivzez: "" vyhozen z domova „je vždy až poslední reakcí na jednání
mladistvého. Nikdo dítě nevyhazuje bezdůvodně, k tomuto kroku
dochází poté, co selhaly ostatní snahy o nápravu. “

Po mnoha zkušenostech „bútľavej vrby a staré čarodějnice“, když za mnou chodili se svými vzájemnými neshodami a trápeními děti i jejich rodiče, jsem mnohokrát viděla příčinu
v dlouhodobých malých neshodách, pomalu přerůstajících do obrovských rozměrů, v nejistotě společenského a pracovního uplatnění,
v přílišné povolnosti rodičů v raném věku dětí, což přerostlo v jejich nezvládnutí v pubertě,
v přechodu ze psychicky a rodinne nepřipraveného dětského nevyzrálého věku do krutého světa dospělých.
Pak stačil vánek, aby protrhl poslední pouto, které ještě spojovalo rodinu.

Jste opravdu bez viny? Zamyslete se…

Je otázka, zda se to vyplatí. Jestli je situace opravdu vážná, tak ano. Dle mých zkušeností se na tvrdé jednání odpovídá tvrdým jednáním.

Ze zásady nesouhlasím s ivzez, omluv se pouze v případě, že otec je připravený se omluvit taky (nebo to udělá první). A nechat se takto (nezákonně) vydírat do „chování se podle pravidel, jež rodiče nastavili“, to je cesta do pekel.

Všechno se ovšem mění, jestli jsi provedl/a něco opravdu velkého. Pak by skutečně byla omluva na místě.

Tak na vysvětlenou doplním i já:
Nehledě na pravděpodobnost nemám důvod předpokládat, že šlo ze strany rodiče o oprávněný krok. Rodiče nejsou vždy racionální lidé. Vyhození z domu nemusí být poslední krok po vážném prohřešku, ale třeba první krok po přiznání se k homosexualitě a podobně.

I pravidla musí rodiče určovat s ohledem na svobodu a důstojnost mladistvého a vzpouzet se případným utlačujícím pravidlům není nic špatného. Vynucovat si je hrozbami typu „nebo letíš z domu“ za vydírání považuji, pokud skutečně nejde o něco velmi vážného. Co se stalo, to ví jen tazatel/ka, takže nemám dle čeho soudit, kdo je v právu.

Upravil/a: Psychotic

Samozřejmě

Udělej mu vostudu, v pondělí si stoupni před firmu, kde dělá, s kloboukem a žebrej. Jseš teď bezdomovec, máš na to právo.

Upravil/a: quentos

… tak mu řekni, ať ho zruší … nebo je problém v něčem jiným? pro nic za nic tě z baráku nevykopl, to povídej někomu jinýmu …

V případě, že otec fetuje a bumbá, je násilník, psychopat, tak to nahlásit

Mého tátu vyhodil za komančů nevlastní táta,a konečne začal žít optimisticky a založil rodinu,takže se vyhnul šikane a domaciho nasili od otce.