Historie úprav
Odpověděl/a – 2.září 0:09
Je otázka, zda se to vyplatí. Jestli je situace opravdu vážná, tak ano. Dle mých zkušeností se na tvrdé jednání odpovídá tvrdým jednáním.
Ze zásady nesouhlasím z ivzez, omluv se pouze v případě, že otec je připravený se omluvit taky (nebo to udělá první). A nechat se takto (nezákonně) vydírat do „chování se podle pravidel, jež rodiče nastavili“, to je cesta do pekel.
Všechno se ovšem mění, jestli jsi provedl něco opravdu velkého. Pak by skutečně byla omluva na místě.
Odpověděl/a – 2.září 0:48
Je otázka, zda se to vyplatí. Jestli je situace opravdu vážná, tak ano. Dle mých zkušeností se na tvrdé jednání odpovídá tvrdým jednáním.
Ze zásady nesouhlasím s ivzez, omluv se pouze v případě, že otec je připravený se omluvit taky (nebo to udělá první). A nechat se takto (nezákonně) vydírat do „chování se podle pravidel, jež rodiče nastavili“, to je cesta do pekel.
Všechno se ovšem mění, jestli jsi provedl něco opravdu velkého. Pak by skutečně byla omluva na místě.
Odpověděl/a – 2.září 2:26
Je otázka, zda se to vyplatí. Jestli je situace opravdu vážná, tak ano. Dle mých zkušeností se na tvrdé jednání odpovídá tvrdým jednáním.
Ze zásady nesouhlasím s ivzez, omluv se pouze v případě, že otec je připravený se omluvit taky (nebo to udělá první). A nechat se takto (nezákonně) vydírat do „chování se podle pravidel, jež rodiče nastavili“, to je cesta do pekel.
Všechno se ovšem mění, jestli jsi provedl/a něco opravdu velkého. Pak by skutečně byla omluva na místě.
Tak na vysvětlenou doplním i já:
Nehledě na pravděpodobnost nemám důvod předpokládat, že šlo ze strany
rodiče o oprávněný krok. Rodiče nejsou vždy racionální lidé. Vyhození
z domu nemusí být poslední krok po vážném prohřešku, ale třeba první
krok po přiznání se k homosexualitě a podobně.
I pravidla musí rodiče určovat s ohledem na svobodu a důstojnost mladistvého a vzpouzet se případným utlačujícím pravidlům není nic špatného. Vynucovat si je hrozbami typu „nebo letíš z domu“ za vydírání považuji, pokud skutečně nejde o něco velmi vážného. Co se stalo, to ví jen tazatel/ka, takže nemám dle čeho soudit, kdo je v právu.