Vadilo by vám více, pokud by vás okolí považovalo za blázna, nebo za zločince?

A co když už mě lidi považují za blázna? :-O

Upravil/a: JáJsemKarel!

Pokud to není oboje dokupy, tak máš jednoznačně pravdu. Dokonce „chudí duchem“ jsou jmenováni mezi blahoslavenými, to myslím platí,i když to bylo míněno jinak. Blázni jsou vnímáni celkem příznivě,jak píšeš – jako dobrosrdeční a navíc zdroj obveselení. Horší je to s blbci.
Jak píše Drap, blázen to ani neví. Ale řekněme, že nejde o blázna. V případě, že takový člověk chce přinést lidem něco dobrého, může být takové považování za blázna i velmi bolestivé. Ježíšovi narazili trnovou korunu, oblékli jako blázna a vystavili na veřejnosti. Král bláznů, spasitel, syna člověka a syna boží. A zároveň ho považovali za zločince. Dokonce místo něho lid vybral k propuštění zločince. Takže nejspolehlivěji by mohl na tvoji otázku,co je horší, zodpovědět on.
Alespoň vzoreček z tisíce vtipů:
>Na chodbě ústavu se potkají dva blázni: „Pozdraven buď Ježíš Kristus.”
„Synu, jak jsi mne poznal?”
>„Jsem dvojitý král!” chlubí se blázen doktorovi.
„Jakto, dvojitý?”
„Mám totiž na hlavě dvoukačku – a králové nosí jen korunu.”
>Koukají dva blázni mříží na ulici před ústavem. „Koukej,“ povídá jeden, „tamhle na rohu stavějí novou benzínovou pumpu!“ „Člověče,“ na to druhý, „to mi vždycky nejde do hlavy, jak oni vždycky přesně vědí, že zrovna tam na tom místě najdou naftu.“

To je všecko pěkné, ale co když je někdo paranoidní a myslí si, že ho všichni považují za zločince a přitom ho ve skutečnosti považují za pouhého blázna?

Pokud bych byl blázen, tak bych si to neuvědomoval a bylo by mi to jedno. Pokud bych byl zločinec, tak za co jiného by mně měli považovat? Za hodného člověka?