Proč je obětování se při zkoušení zlý skutek?

Osoba ublíží tomu komu se snažila pomoci. Sice tomu kdo neovládl danou látku pro danou chvíli vytrhne trn z paty a pomůže získat lepší známku, ale z dlouhodobého hlediska tím škodíš. Negativní a pozitivní hodnocení má svůj logický význam, a pokud ho narušíš pak systém motivace přestává fungovat. Netvrdím že motivace známkou je dokonalá, ale rozhodně je lepší než stav kdy není vůbec žádná, nebo dokonce stav kdy si dítě odnáší nový poznatek „nemusím umět vůbec nic, ten mloula to za mě ods*re kdykoliv se na něj usměju“. Komu ses snažil pomoci si tak z dlouhodobého hlediska spíš uškodil.

Upravil/a: anonym

Zřejmě si nikdy neslyšel o medvědí službě. Už jsi se jednou na téměř totožnou otázku ohledně písemného zkoušení ptal. Nechceš se podívat pro odpověď do archivu?

Upravil/a: Drap

Pokud látku umíš, tak se nemusíš nechat vyvolávat místo někoho, kdo ji neumí. Lepší bude, když mu tu látku vysvětlíš tak, že ji pochopí. Bude to mezi vámi dvěma. A pak uděláš dobrý skutek. Dotyčný si bude vážit tebe, že mu můžeš pomoci, učitelky, že je přísná, náročná a spravedlivá a spolužáci budou učitelku, i tebe posuzovat jinak. Skutek není zlý, není to hřích, ale není účelný.

Už jsem ti napsala, že nechat se dobrovolně vyzkoušet
místo někoho jiného není obětování (ani dobrý skutek).

Ublížíš tím tomu, místo koho by ses nechal vyzkoušet.
Pokud mu jednou projde, že se neučil, nenaučí se ani příště.

Pokud by ale byl vyzkoušen a dostal špatnou známku,
pravděpodobně by se ji snažil opravit a látku by se naučil.

Na školu se nelze dívat jenom jako na známky.
Každý by se v ní měl naučit všechno, co se naučit zvládne.
Umožníš-li někomu „proplouvat bez učení“, škodíš mu.

Nelze zcela odpovědět, protože neznáme pozadí celé situace a pohnutky zúčastněných. V zásadě nelze vyloučit žádnou z kvalifikací, které se tu dosud objevily.