Je horší lidská vlastnost mít poslední slovo, nebo nikdy nepřiznat svoji vlastní chybu?

Ono jak kdy. Mít poslední slovo někdy vyjde draze. Např. umlčet manželku slovy: „tak jo, já ti ty hadry od Versace koupím!“ Ostatně přiznat svou chybu může přijít draze taky. Takže posuzovat případ od případu.

Už jste vložil podobnou otázku.

„Jak se chová člověk, který nikdy nepřizná svoji chybu?“
https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/jak-se-chova-clovek-ktery-nikdy-neprizna-svoji-chybu

Není to jednoznačné.

1. I pooslední slovo může být výhrou, tedy důkazem toho, že dotyčný má pravdu. Tím skončí případná hádka či výměna názorů. Protějšek si myslí své, ale zabrání třeba dalším hádkám. Přijde čas, kdy pravda vyjde najevo. Každý chvilku, tahá pilku. …

Napadl mě G. Galileo – „A přece se točí.“

2. Jsou jedinci, kteří nikdy nepřiznají svou chybu, raději zvednou hlas a útočí na protějšek. považuji tyto jedince za egoisty. Domnívají se, že přiznání chyby je slabos.t.

Možná byl dotyčný v dětství trestaný, když něco provedl, takže aby se trestu vyhnul, zatloukal. Zůstal v něm strach.

Nikdo není dokonalý, každý dělá chybu, ale přiznání se považuje za polehčující okolnost. Ne nadarmo se říká, že chybami se člověkl učí.

Jenže nidko není dokonalý, každý z nás dělá chyby a všichni to vědí, nebojme se je tedy přiznat. Je to nejlepší možná cesta.

Nejhorší je, když chybu nepřizná třeba manažér podniku a způsobí problémy.

Oba přístupy nejsou správné, poslední slovo vždy nenío výhrou, ale zpravidla fiaskem.

Nepřiznat chybu znamená často dostat se na scestí, problémy vyvstanou až později, pak je pozdě.

Nejde říct, co je horší. Záleží na situaci, na důvodech proč tak člověk jedná. V určité konkrétní situaci by se ukázalo, co je lepší ať už z dlouhodobého hlediska nebo z krátkodobého hlediska.
Například lakomec nikomu nic nedá, a dostane něco na jídlo a nechá si to na pozdější dobu. Měl to mít pro své přátele, ale schoval si to. Pak se dozvěděl, že to jídlo bylo otrávené. Tak vlastně zachránil své přátele.

Jsou horší vlastnosti.

Nikdy nepřiznat chybu ještě neznamená, neuvědomit si ji a nepoučit se z ní. To vidíme u politiků, ti si své chyby uvědomují velmi dobře, ale přiznávat je na venek nesmí protože je to projev slabosti a munice pro opoziční politiky kteří vás ve vašem vlastním doznání vykoupou a utopí. Podobně je to ve vztahu nadřízený versus podřízený v práci. Někdy nepřiznávání chyb může být opravdu jen toto pragmatické rozhodnutí – jakási maska vážnosti a nemusí to být nutně charakterová vlastnost.

Mít poslední slovo, osobně za tím vidím potřebu člověka co nejlépe popsat svůj pohled na věc aby nebylo pochyb jak věc vidí svýma očima a tu potřebu samozřejmě okatě vystavuje kdykoliv reaguje na snahu někoho jiného jeho vlastní pohled na věc zpochybnit či znevážit. Ani to bych nutně neoznačil za negativní charakterovou vlastnost pokud kromě toho dokáže i naslouchat a stanoviska druhých vnímat.

Upravil/a: anonym