Už se vám někdy povedlo připálit krupicovou kaši?

Hodně krát jsem dětem vařila krupičku a několikrát připálila, že nebyla ke snězení dospělým natož dětmi.

Připálit ne, ale vytvořit jakousi nažloutlou hmotu poněkud pneumatikózní konzistence ano. Jednou jsem byl donucen pro kratší nepřítomnost manželky nakrmit své malé potomky. Dodnes nevím proč se tak stalo a výsledkem bylo něco, co se dalo po nakrájení držet v ruce jako štrůdl. To jste měli vidět ty ksichty strávníků! Mně to ale docela chutnalo 🙂

Upravil/a: orwell

Kdyby jenom krupicovou kaši…

Já ji od dětství z duše nenávidím, stejně jako převařené mléko a tak nic takového nedělám. Myslím si ale, že to jde snadno, pokud nemáme mlékovar a stále mícháme. Asi bych to nejedl.. Ale takový vanilkový puding se strouhanou čokoládou, nebo s jahodama, to by šlo. Ham, ham.

Upravil/a: Kepler

Kaši jen lehce :)
Kdysi jsem (po r. 1979) s oblibou používala hrnec „kašovar“. Prima pomocník. Na rozdíl od hrnce na svařová ní mléka (tehdy bylo jen čerstvé), měl oblé dno, též píšťalku. Když jsem stejný hrnec sháněla po 15 letech, nikde se neprodával (asi nevyráběl).
Později jsem dvoustenný hrnec na kaši viděla v obchodech. Chybělo oblé dno.
Jinak už jsem zapomněla na brambory, jednou na maso. A to až tak, že nešel zachránit ani hrnec ;D