Taky u vás tak kvílí meluzína?

Také dnes ne,ale kvílení meluzíny mám strašně moc ráda. Asi jsem divná,ale miluju to,vždy dětem řeknu: poslouchejte ten skvostný zvuk meluzíny a oni na mě nechápavě koukaj-a co jako…:-)) Na chodbičce mi táhne od dveří,musím dát nové těsnění,zatím si tam můžeme klidně pouštět draky. Tamtudy mi meluzína kvílá o sto šest:-)
Doslova se kochám v lese,když šumí listí bříz od větru,tj.pro mě opravdová lahoda..jsem asi byla Divá Bára v minulém životě..:-)
Ale od té doby,co jsem se dusila při silné vichřici a prudkém dešti,nemám dobrý pocit,když je venku velká fujavice,nahání mi to trochu strach…

Tak dneska zrovna ne, ale když náhodou někdy jo, tak se mi to hrozně líbí,,,

Za mého mládí měly domy kastlová okna a zejména těmi starými docela profukovalo. Proto lidé vnitřní protor mezi okny izolovali různě ozdobenými poduškami. A když ani to nepomohlo, dávala babička na parapet talíř s moukou aby, jak říkávala, meluzína přestala naříkat. Třeba to pomůže i dnes, vyzkoušejte.

u nás v Pardubicích je slunečno a –7°C nekvílí, když hodně fouká, tak v noci nespím, práská to do protipožárního plechu na střeše a to je rámus jako o Silvestru i když je bouřka nebo slejvák s kroupama..
jako v hororuu..

Nádhera, mě se to také moc líbí. Zvlášť, když to není ve městě, ale někde v zastrčené horské nebo lesní chaloupce, v prachových peřinách, v puntíkovaném hrnku skořicový čaj, na stolku štrůdl, milý mi předčítá pohádku a meluzína dotváří krásnou kulisu. U takového Sedmera krkavců hraje naprosto spolehlivě. 🙂

Také mám plastová, kontroloval jsem montáž a zabudování. Ani si nehvízdne.