Odpoveď byla označena jako užitečná

Je to náročné téma,, názory souhlasu s postojem na francouzskou revoluci, a le i názory na základní hodnoty, tradice atd. Zkuste si projít odkazy, snad vám pomohou.

1. "Kořeny konzervatismu jsou spojovány s myšlenkou, která striktně odmítá revoluce jako cestu k nápravě věcí.
Za zakladatele tradičního konzervatismu je považován britský politik, politický teoretik a filozof anglo-irského původu Edmund Burke (1729 – 1797). Svým dílem „Reflections on the Revolution in France“ (1790) dosáhl evropského významu. Dílo bylo přeloženo téměř do všech evropských jazyků. Ostře v něm kritizuje Francouzskou revoluci, zaujal k ní skeptické a odmítavé stanovisko.

Významně tím ovlivňuje moderní politický konzervatismus, a to i v Německu.Zdů­raznil, že „stát není jen aktuálním spojením lidí, ale je společenstvím minulých, žijících a budoucích generací, které tvoří určité kontinuum.“ [3, s. 173]

Burke vycházel z myšlenky univerzální přírodní a společenské harmonie. Jako důležitou vidí svobodu občana a účast společnosti na moc

Revoluce je podle něj opodstatněná jen v případě, že napomáhá obnovit kontinuitu státu, a to v případě Francouzské revoluce nebyla. „Francie se dostala do konfliktu nejen s celou Evropou, ale i s přirozeností, protože tak porušila evoluční linii (historickou kontinuitu) založenou na tradicích a institucích ve prospěch abstraktních idejí a umělého systému politických vztahů.

Konzervatismus a současnost
Bavíme-li se o současném konzervatismu, máme na mysli období po 2. světové válce. „Tady musíme zohlednit více tendencí a vlivů, které se v konzervativním myšlení i politické praxi projevily. Rozlišujeme především konzervatismus poválečný, který vyvrcholil v 60. letech a dozníval na počátku 70. let, a konzervatismus neoliberální 70. a 80. let.“ Charakter konzervatismu se měnil podle toho, do jaké míry byly jednotlivé země zasaženy ekonomickou krizí. Kromě konzervatismu poválečného a neoliberálního rozlišujeme ještě skeptický konzervatismus a neokonzervatismus."
https://wiki.kni­hovna.cz/index­.php/Konzerva­tismus

2. "Edmund Burke a moderní konzervatismus
https://www.his­torytoday.com/re­views/edmund-burke-and-modern-conservatis

„Vítěz knižní ceny Longman - History Today Book 2018 při­náší zajímavou a přístupnou studii o vývoji, šíření a trvalém vlivu politických myšlenek Edmunda Burkeho“

3 " O pravém konzervatismu v zemi, kterou zničili komunisté"

https://www.i­rozhlas.cz/ko­mentare/konzer­vatismus-politika-komunismus-
komentar-velka-britanie-daniel-kroupa-cesky_190808062­0_gak

4. V reakci na franouzskou revoluci

„Uznávaný ideový zakladatel konzervatismu Edmund Burke ve svém nejznámějším textu Úvahy o revoluci ve Francii (1790) odmítal revoluci ve prospěch reforem, neboť se domníval, že s revolucí přichází více utrpení, než způsobuje sám systém. Preferoval reformy, které podle něj zajišťují stabilitu. Stanovil základní pilíře konzervatismu: rodina, autorita a tradice. Vedle vyčlenění základních kamenů konzervatismu důrazně obhajoval náboženství jako politický nástroj, jenž je zárukou soudržnosti a patří k člověku jako nedokonalé bytosti. Burkemu šlo o politickou stabilitu, proto obhajoval mnohost konkrétních tradic proti jednotě abstraktního rozumu, politickou praxi proti metafyzické teorii, aristokratický smysl pro čest proti buržoazní ctnosti a akumulaci bohatství.“

Objevují se další názory Konzervatismus v literatuře.

https://www.sve­tovka.cz/2020/02/1-2020-esej/

5. https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Konzervatis­mus

Zde najdete vyjádření britského filosofa atd. Rogera Scruton a, který píše, že "konzervativci obhajují kontinuitu společenského vývoje, nebrání se pokroku, ale odmítají revoluce.
Politolog Andrew Heywood vychází z uvědomění si nedokonalosti člověka a za základy konzervatismu považuje dodržování tradic, organickou společnost, hierarchii, přirozenou autoritu a právo na majetek.

Je nutné rozlišovat zastánce politické doktríny či ideologie a konzervativního životního stylu nebo názorů."

Moderní směry konzervatismu atd,.

https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Konzervatis­mus

Upravil/a: annas

Někteří sdílí, někteří nesdílí.