Pokud někdo o sobě píše veřejně pravdivé a negativní informace, ukazuje to dobrý charakter daného člověka?

Z tvého pohledu to možná o něčem vypovídá, ale každý to bere jinak. Já jsem si třeba něco přečetl o něčem a myslel jsem si, že to znají všichni. Pak jsem se divil, že to nikdo nezná. Takže každý má svou mapu a každý hodnotí situaci jinak. Někoho to zaujme, jiný je pohoršený, druhý se směje a další si pomyslí, že mluví stejně jako on sám.

Možná je to znakem dobrého člověka, ale jinak velmi hloupé a netaktické. Když tak o těch věcech raději pomlčím. Politici tím ovšem riskují, že to na ně někdo vyšťourá – ostatně je to metoda politického boje o moc a nejen u nás, od USA bychom se mohli učit. Jak pravil Ježíš: kdo jsi bez viny, hoď kamenem! No a dneska jsme vinni všichni a šutry jen letí…

Když o sobě někdo bude veřejně říkat nebo psát, že je haj*l, tak ve skutečnosti bude dvojnásobný haj*l, protože většina lidí se dělá lepšími, než ve skutečnosti jsou.

O charakteru to moc nic neříká. Možná bude lépe, když takový člověk nebude psát.

Přerdevším to vypovídá o jeho inteligenci. Zkrátka, že je to blázen.

Říkat o sobě veřejně špatné věci má smysl jen tehdy, pokud se to posluchačů týká, beru to jako pokání a zároveň dotčené prosím o prominutí. Jinak je vhodné si to spíš nechat do zpovědnice nebo k psychologovi.
Něco trochu jiného je přiznat chybu. To ale neberu za špatnou věc: každý chybuje. Přiznat chybu mi přijde naopak férové a normální.