Ukazovací zájmena , tentokrát „to“, jsou často ve větě nadbytečná. Nejde vždy o vlastní ukazování, proto zájmeno je jistým způsobem „nefunkční“. Jde o stylistický nedostatek, který patří do mluveného projevu. Platí i u příslovcí, např. místa.

O stylizaci je třeba přemýšlet, aby se vetě nadbytečné zájmeno neobjevilo, myšlenku přeformulovat. Je třeba víc přemýšlet atd.

Např. Kde to jsme? Kde se nacházíme?

„…přece tam vůbec nepatří " – "tam“ je rovněž nadbytečné – přece „do ní“ vůbec nepatří – vaše věta.

Zájmena, jak zní název, se používají za jména, tedy místo jména, nikoliv nadbytečně.

Mnohem větší prohřešky jsou u záměny zájmen svůj x můj atd.

Jazykovědci vidí souvislost s vývojem jazyka, s automatizací i aktualizací jazykového projevu, vytvářením subjektivního stylu v oblasti vyjadřování. Snižuje se úroveň kultury jazykového projevu.

Nerozlišuje se rozdíl mezi projevem mluveným a psaným.

rozbor máš samozřejmě správný, ale nejsem jazykovědec, na to ti musí odpovědět fundovaní, ale při přečtení otázky mne napadlo, že „kde to jsme?“ mi zní úplně běžně, ale zeptat se „kde to jsi“ by mne s tím to ani nenapadlo…zvláš­tní .-)