Je smysl pro romantiku slabost, nebo spíše smysl navíc?

Slabost ani smysl navíc ani ne. Jen to člověka činí bohatším. Jak píše marci, romantika je křehká květinka. Stačí zmoknout do poslední nitky a jedinou romantikou a starostí je rozdělat oheň, usušit hadry, najít suchý pelech a doufat, že nechytíš zápal plic. Ale jinak to může být super! https://www.y­outube.com/wat­ch?v=zqHdzatTBhA

Upravil/a: Kepler

Já beru romantika jako člověka, který má určité představy, je snílek, fantasta. Když ho něco nadchne, cítí to v duši. prožívá vnitřně…

Intenzivněji krásu prožívají jedinci, kteří jsou introverti. Pohled na krajinu vychází z jejich nitra, rozněžní je. Rovněž romantický malíř vykreslí to, co cítí uvnitř, stejně tak hudebník i spisovatel.
–
Existoval umělecký směr romantismus, který určitě nevyjadřoval nějakou slabost, ale byl výrazem melancholie, pocitů, které se lišily od skutečnosti.

Romantikové vnímali svět kolem – obraznost a citovost převládala nad realitou.

Proto je dobré seznámit se s některými romantickými díly nejen v literatuře, ale i v hudbě či malířství. Ale romantikem je i obyčejný člověk, o němž to často vědí jen ti blízcí.

Zjistíte, že ani u romantismu nešlo o slabost, ale o smysl pro vnímání krásy, tedy vnitřní smysl .

I dnes romantický člověk klade důraz na nitro člověka a na city, má tzv. šestý smysl pro vnímání krásy atd.

Ale ne všichni jedinci vnímájí krásu vnitřně, všechno vidí spíš realisticky …

Co myslíte, jak dlouho vydrží tzv. romantická láska?

Stendhal hovoří o " zjemnělé fyzické lásce, při které se to, co bylo rozkoší smyslů, stalo rozkoší ducha".

Slova jsou z knihy Psychologie pro mladé, autor Julius Boroš

Upravil/a: annas

Řekla bych, že je to „bonus“ k realitě. Romantik je fantasta, snílek, oddaný duchu, umění, filosofii a tak „snáší“ možná lépe „tvrdou“ realitu. Troufám si říci, že kdo není romantik, snad ani nemůže v životě být šťastným. 🙂
I když: Romantika letní noci se někdy vyčerpá bojem proti komárům ( Günter de Bruyn ). 🙂

Je to normální, každý nemusí předstírat, že je drsoň.

Od jistého období mi přijde všechna okolní krása i dobrodružství nudná a osamělá, pokud bych za ní necítil jejího autora – Stvořitele. Takže pokud bych to slovo chtěl mermomocí použít, tak romantika je spíš kladná a jedna z cest něčemu většímu.

Neni to ano slabost, ani smysl navíc.