paul1

Jak Vám bylo, když jste nevěděli kudy kam?

Dostali jste se někdy do takové situace? Já ano, v pubertě jsme lezli s kamarádem na šikmou, hladkou skálu (v pražské Troji), která měla asi v polovině vzhůru stoupající chodníček široký cca 20 cm.
Já první, za mnou kamarád, na nohou jsme měli jen tzv. kecky, nebo trampky. Chodníček se pomalu zužoval až na cca 10 cm, dál už to nešlo. Byli jsme ve výšce asi 15 metrů. Kamarád byl níž, tomu se podařilo pomalu couvat, až slezl úplně dolů. Já byl na té uzoučké pěšince bezradný, k vrcholu chybělo jen pár metrů, ale chodníček se už vytratil. Dolů jít byl také problém, couvat na té šikmině se dost dobře nedalo.
Takže ani tam, ani zpátky. Naštěstí jsem nezazmatkoval a po krátkém oddechu a uklidnění se mi podařilo bez úrazu slézt dolů. Následky se neprojevily naštěstí ani v trenýrkách.

Odpovědět

Zajímavá 2 před 848 dny

Sledovat Nahlásit

Diskuze: 6 příspěvků, nejnovější před 848 dny

Nejlepší odpověď

zjentek

Nijak, zůstal jsem v tom už navěky.

2 před 848 dny

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi

Ametyst

Stalo se mi to na cestách, když jsem narazila na tzv. Značení pro místní.:-) Chyběly cedule, směrovky, obec vylidněná a nebylo se koho zeptat. Další mysteriozní místo, kde jsem měla problém, byla Mladá Boleslav: jednou chyběla cedule výjezdu z mesta úplně, podruhé bylo celé město zavřeno pro silniční dopravu. To byla lahůdka jet po dálnici 20 km úplně jinam, dokud se neobjevil jakýkoliv exit.:-)

2 před 848 dny

0 Nominace Nahlásit

_Bůh_

No mně se jednou vybila baterie u ovladače na xbox, a to jsem myslel že umřu

2 před 848 dny

0 Nominace Nahlásit

Malvína

Nemám to stejně jsko druzí, kdy bych se ocitla na nějakém místě a fyzicky by nebylo možné se vrátit nebo jít kupředu. Ovšem aktuálně jsem v situaci “nevím, kudy kam”. A je mi nedobře…

2 před 848 dny

0 Nominace Nahlásit

Kepler

Stal se mi velmi podobný případ s tím rozdílem, že to bylo na vyhořelé haldě. To mi nebylo ještě ani deset a byl jsem sám. Tam, ani zpátky. Nakonec jsem musel hodně zariskovat, ale podařilo se.. Byl jsem z toho tak vyklepaný, že jsem se skoro neudržel na nohou.

1 před 848 dny

0 Nominace Nahlásit

elkon

Nevím, nestalo se mi to. Nevrhám se do věcí „po hlavě“.

1 před 848 dny

0 Nominace Nahlásit

led

Když nevím kudy kam pokračuji podle starého pravidla objeveného starou Vědmou, v čase, kdy nebylo písmo.
Pokud se dostanete do situace, že nevíte jak se dále, nezoufejte, ale začněte dělat něco jiného.
Řešení problému uráženého vaším iluminem přijde pak za vámi samo. Poslouchejte slova větrů, zpívající hvězdy, pohleďte vzhůru v záři kamene…

Když pak přišlo to, co nik nechce znát,
v prázdnu mysle nehledejte rým.
Ja děsila se, že zde stíny mého vidění jsou.
Pak s maskou Donkichota na kraj
propasti jsem šla. Při pohledu do hlubín Ničeho
Jsem jenom loutka odstřižená,
postava z románu vyhozená,
nepovedená… Co to? Hle…
Řešení problému stálo vedle mne, jako dvojče mé.
Jak zhaslá svíce nad propastí stála jsem,
louč světla Luny svitl mé naději
cestu viděla jsem.

Odhalení těchto tajemství: I když začnete dělat něco jiného, vaše podvědomí, nezávisle na vaší vůli, bude pokračovat v řešení problému. Ale jen za předpokladu, že nepochybujete a věříte ve vítězství. Pryč s pláčem, zoufalstvím a panikou.
Neztrácejte hlavu svou, ani cizí…

Upravil/a: led

1 před 848 dny

0 Nominace Nahlásit

Diskuze k otázce

paul1

pro: „Malvína“: Přeji a držím palce aby jste našla cestu a bylo Vám lépe.

před 848 dny Odpovědět Nahlásit

Malvína

Paule, děkuji. Děkuji moc ❤️

před 848 dny Odpovědět Nahlásit

led

Ametyst, tak duchársky bez smeroviek to vyzeralo v niektorých oblastiach v Auguste ´68