Avatar uživatele
paul1

Jak se Vám měnily chutě počas života?

Mně třeba držťková polévka v dětství nechutnala vůbec, v mládí už to bylo lepší, ale musela být bez držtěk a teď už ji mám za chuťovku i s držťkami.

Zajímavá 3Pro koho je otázka zajímavá? orwell, aliendrone, EKSOT123 před 400 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
aliendrone

JJ, asi jako každému chlapovi (nebo většině). Jako dítě jsem třeba „nemusel tlustý“ (bože to BYLO pohlavků a vejřezů, když přišlo na vepřo-knedlo-zelo).
Na druhou stranu jsem jedl krupicovou kaši či ovocné knedlíky (ovšem žádné žrací orgie se nekonaly).

Pivo mi začalo pořádně chutnat AŽ po vojně (dodnes nwm, jestli v tom měla prsty Plzeň, kde jsem sloužil 😉 ) a dnes kupříkladu mi dost jedou ovocné šťávy, džusy a před pivem upřednostním čistě jablečný cider.

Ovšem „tlustý“ u mne začalo také po vojně, vzpomínám si na domácí uzenou slaninu, která se doslova rozpouštěla v tlamě. I držkovou dnes žeru jako oteklej, ale kdo se s tím má patlat. Ony i „vyprané“ držŤky se musí mýt a neprané…, inu to zkusíš JEN JEDNOU v životě si je doma prát. BLÉÉ! 😶

Víno jsem také začal pořádně pít až po vojně (do doby, než jsem od šváry z Moravy dostal z vlastního vinohradu mi nic neříkialo a to nastartovylo moji „vinnou kariéru“). Sekty mi ale jely vždycky (s vyjímkou suchých).

A když přišla cukrovka, tak jsem vzal na milost občasně i některé pamlsky (občas když jdu kolem cukrárny, tak větrníky či věnečky jsou moje oblíbená parketa – nicméně s neslazeným kafetem. A takové tiramisu, to mě snad (doufám) jednou zabije (sladká smrt). 😉 S vyjímkou čajů, které si přisladím když mě přepadně respirační chorota nápoje nesladím. Což mi v mládí nevadilo.

Hodně jsem začal požírat po třicítce syrovou zeleninu a při loupání brambor klidně jeden dva zblajznu – všichni čumí jako péra z gauče. Jen vařenou zeleninu nemusím po celý život (s vyjímkou brambor přirozeně).

Vyloženě nesnáším „supermegazdravou“ výživu, klíčky, nebo koláč z naklíčeného zrní apod.. což ale není o chuti jako takové, ale spíše psychologický problém (když mi TOHLE v „dobrém úmyslu, protože je to zdravé“ žena předhodí, tak si to beru jako urážku, podobně jako „guláš se sojovým masem“ či jiné kejdy.

Je to zvláštní, jak se chuť v průběhu let mění, kdyby mi někdo v 15 letech tvrdil, že jednou budu dlabat pečený bůček na česneku o 106, tak neuvěřím. Jestli to ale něco nemá s tím, že „tohle nesmím“ (cukrovka) > z principu je to VELKÉ lákadlo. 😉 😁 😁

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
Rokio

V dětství jsem nejedl mnoho jídel, protože jsem měl vůči nim předsudky a teď v dospělém věku nejsem příliš vybíravý. Dokážu i po někom dojíst jídlo, pokud mi chutná alespoň trochu.

Když jsem byl dítě, tak jsem nejedl pomeranč a teď mi pomeranče chutnají.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
orwell

Velice výrazně. Dřív jsem měl chuť na baby a teď na svíčkovou s pěti.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Drap

Téměř nepatrně. Myslím, že je běžné, že se některé chutě časem mění.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
marci1

Ani se neměnily. Dršťkovou nemusím od narození, až doteď. 😄

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
cappuccino

Mne se radikalne zmenily chute po narkoze! Krome jineho mne naprosto prestal chutnat alkohol!! Ani byste neverili, kolik ja ted usetrim penez:) Nejvetsi problem s tim maji gratulanti, kteri si musi lamat hlavu, co mi darovat:)

paul1: drstkovou jsem jako dite taky jedla jenom precezenou!! A ted ji nejim vubec!
Proc taky, kdyz k ni mam odpor?

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce

U otázky nebylo diskutováno.

Nový příspěvek