Jak se já, duševně nemocný člověk, mohu bránit útoku od agresivních zdravých lidí?

„Kundo jedna stará! Kokote černej: co čumíte? Jak vy se mnou, tak já s váma!“

Jejda, já, přečet titulek té otázky, jsem si říkal, co se stalo, jestli Tě někdo napadl „nožem, nebo sekerou“, nebo něco podobného, a oni Cikáni něco hýkali od nádraží?

Obrana je jednoduchá: Tebe zajímá, co si myslí nějaká, na nádraží se poflakující, troska? Mne třeba vůbec. Ta troska Tě zdvořile oslovila, a pak Ti řekla, že jsi veselá dírka jinými slovy? Asi ne. Tak jak víš, že to říkala Tobě? Ale samozřejmě, že víš, ale budeš dělat, že nevíš, a i kdybys věděl, tak to, co si troska myslí, je věcí trosky, nikoli Tvou starostí.

Malé věci radno řešit ruky mávnutím. Čas od času na ně není od věci zavolat městskou tajnou policii MěStaPo. Oni je, vandráci, nemají rádi, nebude jim to milé, a zároveň není od věci, když vágusové vědí, že „panstvo o nich už ví“, chovají se pak, alespoň trochu, lépe. Není špatné, když se na ně, občas, zase podívají „kluci prvosledi“, ti vypadají tak trochu „nebezpečněji“, jak „kuklače“, to Cikáni podobného ražení rádi rozhodně nemají, a dá se tím najevo, že o nich i erár ví. Pokutu jim nikdo nedá, byla by na papíře. Když chlastají, kde nemají, tak se jim chlast vyleje. Přijede MěStaPo, prohodí s nimi pár vět, a při tom se jim – zázrakem, samovolně, asi vítr – chlast vyleje. A vyletý chlast nevychlastáš. A na nový nemáš.

Ale to je asi tak celé! 🙂

Zdroj: https://www.y­outube.com/wat­ch?v=iVCOgmbuZ­V8

Neprovokuj a nezabývej se hloupostmi.

A jak na tobě z dálky poznají, bez komunikace, že jsi duševně nemocný? Zkus se chovat jako normální lidé.

Příště nenavazuj s danými lidmi žádný kontakt, ani oční a nedívej se na ně. Nebo jim něco řekni.