Co je to Vrub a proc se rika „Na Vrub“…

Překopírovala jsem Ti, proč se něco dělá na vrub. Jinak spojení „na vrub“ je předložka s 2. p. – ve významu na úkor (zast. příkoří, újma – na úkor koho, čeho, komu, čemu), na účet – např. penále na vrub dodavatele.
Dělat něco na vrub
Vrub byl původně zářez, zásek, rýha do něčeho (na připamatování něčeho). Vruby se vyřezávaly do tyče nebo hůlky (lískové, vrbové). U Z. Wintra můžeme například číst: „Za víno dáno podle vrubu osmnáct kop.“
Vruby patřily ke starým početním a účetním prostředkům: byla to dvě stejná dřívka nebo hůlky, které se k sobě přiložily a na kterých se současně dělaly zářezy neboli vruby. Jednu hůlku (vrub) si ponechal věřitel, druhou dlužník. Spojení dělat něco na něčí vrub má význam „dělat něco na něčí úkor“. Z 15. stol. je zachován zápis jistého výrobce obuvi o tom, že „dělal pánu obuv ke dvoru, i paní, matce jeho, na týž vrub“. Teprve po vyrovnání účtu se vruby sřízly.
Vedle slova vrub se označovala hůlka i jako vrubovka. Zářez se však nemusel provádět jen na hůlku. Ve starých dřevěných krčmách se sekerou vťal vrub do dřevěné stěny a stejným způsobem si dlužník zaznamenal dluh ve svém dřevěném obydlí. Z toho je odvozeno rčení udělal (v hospodě pěknou) sekyru.
Rabuš, rabuše z maďarského rovás [rováš], má ve staré češtině význam počítaného vrubu. Rabuše se seříznutými vruby bývaly uloženy v pokladně jako účetní doklady a zářezy označovaly také soudní poplatky, které obyvatelé museli platit. Na Hané byla raboša černá tabule v hospodě, která byla rozdělena bílými čarami na tolik oddělení, kolik bylo usedlých v obci. Každé oddělení bylo označeno domovními čísly.

Zdroj: http://kcjl2.u­pol.cz/kroboto­va/zajimavosti­.doc