Avatar uživatele
quentos

Dali jste či udělali jste někomu někdy něco „na sekeru“ v situaci, kdy se obvykle dluhy netolerují?

Dodnes pamatuju svůj první dluh, který jsem si „nasekal“ v cca 10 letech věku u pokladní v samoobsluze.
Šlo o částku ve výši 10 h (slovy deset haléřů). Už tehdy jsem měl v povaze, že jsem nejen nesnášel mít dluhy, ale obecně nedostát jakýmkoli závazkům. Takže ač pokladní dluh komentovala slovy „tak příště“, počkal jsem si, až nebude nikdo doma (abych svou výpravu do sámošky nemusel zdůvodňovat), ještě tentýž den jsem se ostrým vlčím během s „jazykem na vestě“ přiřítil do obchodu a podal pokladní onu chybějící minci s tím, že jí dlužím desetník (kdyby náhodou byla zapomněla)…

Annas: nejste v tom sama. Ještě za studií jsem půjčil tehdejšímu spolubydlícímu. Dodnes nechápu, jak se mi mohl vůbec podívat do očí, kdykoli jsem se o dluhu zmínil – ač šlo o „blbé“ čtyři stovky.

Zajímavá 7Pro koho je otázka zajímavá? annas, Drap, briketka10, Lamalam, Seznam.cz, gecco, independent před 2617 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
annas

Neuvádím knížky, které jsem za dobré slovo půjčila, ale dotyční na vrácení zapomněli.

Také jsem se nedočkala peněz, které jsem na dobré slovo půjčila.To je ale jiná kapitola.

Nedávno jsem nakupovala v Albertu, měla jsem v peněžence tisícovku, stovku a kovové mince – asi za dvacet korun koruny a. 2 desetikoruny.

Při placení jsem vyndala z peněženky stokorunu a přidala kov. Napočítaly jsme v drobných 43 Kč, nákup činl Kč 144. Začala jsem drobné sbíral, vytáhla tisícovku. Pokladní zareagovala – dáte mně příště. Usmála se. Poděkovala jsem za její důvěru.

Přišla jsem domů, prohledala jsem další „zdroje“ a korunu objevila. Jenže bohužel, pokladní se vystřídaly, dluh jsem tedy hned nesplatila.

Nevěděla jsem, jak se pokladní jmenuje, proto jsem další den nakukovala, zda má pokladní službu – chodím i do jiných obchodů – Přálo mě štěstí, potkala jsem ji na ulici a korunu ji vrátila. Byla překvapená, tentokrát ona poděkovala.

I když šlo o korunu, měla jsem nepříjmený pocit. pak radost, že jsem se „tíhy“ zbavila.

Upravil/a: quentos

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
briketka10

Jé to je hezké.
Vím, že drobné jsem taky neměla na vracení
v obchodě, ale nosila je zpátky. Jako Ty.
( Brala jsem je mamce z její šrajtofle) 😁
měla jich tam vždycky hodně, když jsme začaly
kouřit, tak i cigarety z krabičky, ale kouřila Clea,
nebo BT, byly hnusný. Taťka měl Sparty tak jsem
mu někdy švihla jednu či dvě.
Naši nás učili poctivosti, jako zdravit,
peněženku vracet na národní výbor.
To vracení s peněženkou jsme nemohly pochopit.
Byly jsme malý.

Ale tohle jsem si nemohla odpustit vzít si
drobný na dluh v obchodě a pár cigaret,
nebo jo?

Upravil/a: briketka10

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
Kepler

Jako mladší naivka jsem někomu něco na sekeru dal, ale rychle jsem se z toho vyléčil. Ještě toho hajzla udělali z tebe, aby se sami obhájili. Dnes už nikdy nic nepůjčuju a jenom čekám, kdy mi někdo někdy a něco vrátí. Čéče, asi dřív umřu.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Seznam.cz

Když mně při placení chybělo, dala na dluh s tím, že až příště. Taky jsem tam hned běžel doplatit těch pár korun a tyto prodavačky si rád pamatuji a dávám jim vyšší dýško. Větší peníze nepůjčuji. Ale málokdy dám i cizím, nebo spíše raději cizím s vědomím, že z toho nic nebudu mít.

Zdroj: peněženka

Upravil/a: quentos

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
zjentek

Ano, je to skutečně tžak. Kdo nekrade, většinou bývá okraden. Šíří se to jako mor.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Drap

Takových věcí byla celá řada. Některé věci z nářadí a knihy mne mrzí dodnes. Peníze, ty se časem oželí. Sám se snažím dluhy co nejdříve a beze zbytku splácet.

Upravil/a: quentos

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Jiří Bohumil

Já pracoval jako OSVČ a platby, velkou většinou, fakturoval. To bylo vlastně taky „na sekeru“. A taky jsem se některých plateb nedočkal. Ale, bohudík, nebylo to mnoho. Člověk musel dobře odhadovat komu se dá věřit a komu ne. Totéž jako s půjčováním. A dnes nakupujeme na netu a někdy platíme rovněž předem, což je opět, do doby něž zboží dojde, nejisté. A banky? Vždyť jim rovněž „půjčujeme“ „na sekeru“. A kolika lidem se to už nevyplatilo. Já měl kdysi sevřenou … s penězi u První slezské banky, kde jsem málem o peníze přišel. Ale, „blbí mají štěstí“, nakonec jsem dostal vše a zatím i s nejvyšším úrokem. Od té doby jsem ještě výhodněji peníze neuložil – nepůjčil.

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce

U otázky nebylo diskutováno.

Nový příspěvek