Avatar uživatele
Deli

Čím se konkrétně Vy dobíjíte, když je toho na Vás moc a máte pocit, že se jen vyčerpaně plácáte u dna?

Zdravím Vás všechny.

Mám momentálně hodně náročné období – a bojím se, že bude ještě hůř… Když přijedu od táty z nemocnice, děkuju, že mám zdravé děti, dobíjí mne ony a drží mne manžel. Nebýt jich… Sama nevím.
Jinak se zaměstnávám prací, úklidem, čímkoli… Abych dlouho po půlnoci padla do postele a aspoň pár hodin zcela vyčerpaná spala. Když jdu spát včas, neusnu a topím se v depresích. Nicméně už se mi to podepisuje na zdraví, lékař mi už napsal Lexaurin, ale nechce se mi do toho, tak ho mám doma na ještě horší stavy, k nimž se bojím, že dospěju…
Kdo mne tu dlouho zná, ví, že poslední dobou tu nejsem tak často… Nějak nic není jako dřív…

Nemáte nějaké tipy, jak si trochu dobít baterky a vyčistit hlavu?
Děkuji.

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Zajímavá 10Pro koho je otázka zajímavá? kropitko, anonym, annas, anonym, Andělé, hanulka11, dědapetr, anonym, fcoop, rosinka před 4094 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
anonym

Mila Deli , i kazde dno ma sve dno. Neni tedy jeste nejhur.
Nejdulezitejsi je , nezustavat na " dne " , ale hrabat se opet pomalu nahoru.
A to jde tim , ze se zacnou odstranovat priciny . Malokdo spadne na dno stremhlav. I dolu se jde postupne . ☹
S tatinem je to ten problem samozrejme veliky , ten zustane … , ale premyslet o tom dalsim… a to odstranovat. Alespon po kousickach. Sama si odpovez , jestli je neco , co by ti radost udelalo a zkouset si i malickosti plnit.
Leky bych brala. Na anginu take bereme penicilin , tak i ty nervy potrebuji svoji lecbu.
A my , co mame jeste nejaky optimismus te snad tady take pomuzeme , nabijeme .. , snad i poradime.
Nebo mailem , kdykoliv. -iv-

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
anonym

Milá Deli,recept jak se oprostit od starostí které máš,neexistuje,věř mi.Jen čas.To,co prožíváš,mám za sebou,proto tě chápu.Nejvíc se obklopuj rodinou,nedus v sobě to,co tě tíží,ven s tím!Nic jiného,než co děláš,asi poradit nejde.Držím pěsti,ať vše zvládneš.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Drap

Při běžných věcech a dnech jdu do lesa, pokud je toho více, tak se snažím alespoň na víkend vyrazit někam do hor, a nebo začnu něco tvořit. Vyrábět nebo dělat něco, nejlépe co jsem ještě nikdy nedělal a musím u toho přemýšlet.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
rosinka

Deli, toho Lexaurinu se nebojte, alespoň navečer, před spaním pomůže od tíživých myšlenek,uvolní. Je celkem slaboučký, až tak neškodí. A to říkám já, která se všech prášků bojí!! 😉 Máte těžké období, které ale má někdy svǔj konec. Vy působíte celkem silně, zvládnete to, to se nebojím. Každému pomáhá něco jiného, řiďte se svým citem. Dělejte to, co se vám chce, co by vám momentálně udělalo dobře. Na co nemáte chuť a sílu a náladu, to nedělejte, nepřemáhejte se. A když vás nenapadne nic, taky dobře, ničemu se nebraňte. Nakonec najdete intuitivně, co vám pomůže. Dobře všechno dopadne, uvidíte. Držím Vám palce.
M
Doplňuji:
Andělé – to je krásná a pravdivá věta! Když je šťastná maminka, jsou šťastné i děti!

Upravil/a: rosinka

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Andělé

Milá Deli:-),
všichni Vám tak pěkně napsali,těší mě to i za Vás,že tu člověk najde pochopení a podporu.Je to od všech moc pěkné:-)
Upřímně mě mrzí,jak Vám je. Mám také své problémy,které tu nebudu rozebírat,spíš bych Vás chtěla podpořit a aspon malinko povzbudit.
Mě dr.předepsal Prothiaden,beru ho třetí týden.Také jsem s těmito léky neměla zkušenost,ale myslím,že je mi o něco lépe. Často brečím,ale za tu dobu,co je beru,jsem brečela jen 2× a dokonce se mi vrací i radost ze života.
V létě jsem poprvé v životě prožila takovou vichřici s prudkým slejvákem,kterou jsem nikdy před tím nepoznala.Dostala jsem nějaký záchvat,pravdě­podobně paniky a začla jsem se dusit. Nejsem hysterka,ale bylo to,jako bych se topila,takovou průtrž vody jsem opravdu ještě nezažila. Sama jsem zírala,kolik strachu v sobě mám.Chvíli mi trvalo,než mi došlo,že když jdu ven nebo jsem v obchodě,se mi začlo dělat slabo a na omdlení,že se jakoby bojím lidí. Trpím na nízký tlak,ale tohle je jiné.Prostě mi mezi lidmi bylo úzko,na omdlení,sevřelo se mi hrdlo a bušilo srdce. Byl to jiný pocit,než jsem znala. Byl nečekaný,prudký a silný.Večer,těsně před usnutím se mi vracel pocit dušení.Jsem přesvědčená,že jsem prožila panický záchvat a od té doby mám v podvědomí silný strach,který se mi neustále vrací. Dr.mi na to předepsal léky a opravdu se to zmírnilo.Slabo stále přetrvává,ale o hodně měně.
Do toho mám spoustu starostí,se kterými se musím vyrovnávat,ale přiznám se,že né pokaždé tu tíhu zvládám.Dodnes jsem si nezvykla,když mě neustále odmítají při hledání nového prac.místa. Zrovna čekám,mají se mi ozvat do týdne,jestli mě vemou k nám na poštu za přepážku.Když mě nevyberou,zas to potrvá,než to zkousnu. Omlouvám se,že píšu o sobě,to jsem ani nechtěla,ale chci Vám říci,že až léky mi celkem zabraly. Někdy je tíha tak veliká,že ji nejsme schopni zvládnout.Není to ani žádná ostuda. Doba je na psychiku velmi náročná.Také jsem se lékům bránila,ale pokud už to jinak nejde,léky pomohou.
Pomáhám si i tím,že když to na mě jde a není mi dobře,doslova si vsugerovávám,že je vše v poho,že lidi jsou hodní,že mám práci apod. Nutím své negativní myšlenky zahánět doslova násilím,peru se s tím. Zkouším si představovat,že jsem štastná. Je to ale pro mě jedna z těžkých věcí. Také jsem četla,že když se cítíme mizerně,říká nám naše tělo,že něco děláme špatně…
Nebojte se léků Deli. Když je štastná maminka,jsou štastné i děti. Sama se i sobě snažím říci,že vše přejde a zase bude dobře. Ze srdce Vám to přeju. Hodně štěstí a zdraví i pro Vašeho tatínka! 🙂
Koukám,že jsem o sobě nechtěla psát a nakonec jsem to stejně napsala…:-)
Doplňuji:
Rosinko,moc děkuji:-). Když jsme my maminky štastné,vyzařujeme to ze sebe,víc si s dětmi hrajeme,směje­me,radost z nás přímo číší…ale když máme špatnou náladu,trápíme se,není nám do smíchu,hrát nás si nebaví a děti jsou z toho smutné apod…:-)

Upravil/a: Andělé

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
hanulka11

Helenko, myslím, že by ti moc pomohl víkend někde si ho užít v lázních /třeba s kamarádkou/zre­laxovat.Nebo si vyrazit na adventní výstavu někam třeba do Plzně …prostě vypadnout z domu . Vím, že se ti toho nahrnulo moc a pak máš pocit ,že se nic nedaří , právě to ale chce se aspoň na něco pěkného těšit.Když máme moc dní za sebou takový zápřah jako ty není se co divit.

Ale jde o to …zda umíš vypnout…abys tam nepřemýšlela žes měla zůstat raděj doma ..

A ten lexaurin bych si brala …tělo se uklidní neboj stačí pár dní nezvykej si na něj… a na horší časy nečekej .....to už by ti pak nemusel ani ten lexaurin zabrat…držím palce

0 Nominace Nahlásit

Diskuze k otázce
Avatar uživatele
Deli

Díky Vám všem za milá slova. Také dobíjí baterky 🙂
Ten Lexaurin si asi vezmu, snad se aspoň vyspím…

  • iv- – pravda je, že na dno se nepadá střemhlav, ale souběžně s tím, jak mi táta chřadne před očima.

Problémy s úřady co se týká budování mé provozovny na čaje – z toho mě bolela hlava den, dva, pak jsem se pustila do řešení a ono se to pomalu, krůček po krůčku poddává. S hygienou a hasiči jsme vše už dořešili k jejich spokojenosti, teď mě čeká stavební úřad, tam problémy nečekám. Jak jsem tu už zmínila, řeším teď, abych se nedostala do konfliktu s držitelem licence na pečené čaje, naštěstí mám lehce odlišné receptury, on je má nastavené tak, aby výroba byla lacinější, já je mám spíše poctivější, domáčtější, navíc taky umím čaj bez cukru, on ne 🙂 Takže jen to ošetřit, aby to bylo úředně v pořádku. Ale tyhle souboje jdou řešit – a i kdyby ne, tak prostě budu dělat třeba svíčky místo čajů 🙂 Nejde o život. Narozdíl od táty. Nikdy se nedokážu připravit na to, co se neodvratitelně blíží… Ještě v létě jezdil na moři na člunu, plaval a blbnul s vnoučaty, aspoň ve chvílích, kdy mu bylo trochu lépe. Teď je to smutné, strašně smutné, jen leží a unavuje ho i mluvení, ztrácí se nám před očima a ta bezmoc je děsivá… Pořád říká „až mi bude líp, až mě tu dají dohromady…“ a ono už asi líp nebude, bohužel…

před 4094 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
anonym

Na tyhle ohromne smutky – videt rodice pomalu umirat – opravdu asi zadny lek neexistuje.
Je mi to lito. -iv-

před 4094 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Deli

  • iv-, je to nepopsatelně těžké a bojím se, že bude ještě těžší… Ještě že na to nejsem sama, že mám svou rodinu. Všechno se dá v životě nějak řešit, ale život sám řešení nemá. Díky.

před 4094 dny Odpovědět Nahlásit
Nový příspěvek
Zajímavé otázky v kategorii Aktuality a zábava