Každý jedinec je jedinečnou osobností, a chce-li žít ve společnosti lidí, která udává tzv. rytmus života, musí na ni reflektovat a do konkrétní míry se jí i přizpůsobit. Člověk totiž nežije izolovaně, ale ve vzájemných vztazích s ostatními. Jeho chování a zamýšlené motivy mají vliv nejen na něho samotného, ale i na ostatní, kteří jsou kolem něho. (Net)

Jde i to,jak si člověk věci pojmenuje.
Někdo má spoustu známých a považuje je za přátele.
Někdo má spoustu známých,pár kamarádů a jednoho-dva přátele.
Je to různé.Když někoho považuji za přítele,není to nic zbrklého.Bývá to celoživotní vztah.A na pohlaví záleží pramálo.
Pak je jasné,že člověk,kterého si vážím a mám ho rád, ovlivňuje můj život.A obráceně.

Jsou to krásná slova… Ano, souhlasím s nimi. Lidé kolem nás nám pomáhají se rozvíjet, vyvíjet, tvoří nás takové, jací jsme. Jsou-li to dobří lidé, jsou naším bohatstvím. Jsou-li špatní, dávají nám školu života.

Mam kamarady , kamaradky uz od detstvi a obuhacujeme se navzajem. Ja si beru neco z nich a oni " doufam " ze me.
Vlastne , nac byt skromna. Nedoufam , ja to vim , sami mi to rikaji. 🙂

• iv-

No jéje. Kerberus,to jsou opravdu krásná slova,nádhera…
Já si uvědomuju často,jak se vedle přátel měním a myslím i cítím,že je to u některých oboustranné.
Mám štěstí na dobré kamarádky,jedna z nich je opravdová perla. Tvrdí mi,že se ode mě učí,ale já se od ní učím snad ještě víc.Děkuju,že jí mám,vedle ní člověk morálně roste…:-)