Z čeho jste jako děti měli největší strach?

Vylézt u babičky na půdu. Vedly tam strmé dřevěné schody a byla tam tma jako v pytli. Za každým rohem tam byl bubák a ozývaly se divné zvuky. Šel jsem tam jedině s babičkou a jednou, když jsem ji ztratil z dohledu, tak něco nechťa shodila a já jsem se vylekal tak, že jsem ty dřevěné schody sjel po prdeli.

Upravil/a: Kepler

Moc si to nepamatuji, bojím se od dětství něčeho prakticky nepřetržitě. To si pak na to zvykneš a nějak to nevnímáš. Ale přeci jen – strach, jestli „souška“ bude kontrolovat domácí úkoly (průser na tuty!) a následně vatiho požadavku „Ukaž mi notýsek/žákovskou“. Ó jé, to měl pak řemen orgie. ;) :D :D

Z polepšovny. Naši mě s ní strašívali kdykoliv jsem zlobil. Při každé návštěvě Brna jsem, pokud jsme projížděli kolem její budovy, na ni nechtěl ani pohlédnout.

Z hadů jsem měl a mám dosud strach. Jako malý kluk jsem listoval v encyklopedii živočichů, ale vynechal kapitolu „Plazi“!

Vždycky jsem se podíval pod přikrývku, jestli tam není nějaký had nebo podobná příšera. To ty pohádky.