Smrtelné hříchy – působí na duši stejnou měrou, pokud děláme něco zakázaného nevědomě či vědomě?

Údajně pokud je těch hříchů až nad hlavu, dochází ke smrti duše a člověk propadá pánu zla…
Ale zajímá mě, působí nevědomost a uvědomění stejně? Pokud někdo nemá s něčím problém, protože v Boha nevěří nebo páchá určité zlo úmyslně (v podstatě s touhou špatným být) anebo si například dovolí smilstvo, když má to nutkání, ale s tím, že za tím vidí duchovní pokrok (např ve smyslu, přijmu to, budu zkoumat, kde se o vzalo, poučím se) …
Přičemž se mi připomíná, že jsou mezi námi zdá se lidé velmi citliví, kteří vnímají, když jim něco neprospívá… ale také lidé, kteří se zdají být v pohodě, ať žijí jakkoliv… zajímá mě… jestli je to v hlavě, nějak ovlivněno náboženstvím apod… nebo skutečně to tu duši bolí, ikdyž třeba nevěříme ani na existenci té duše… nezávisle na vší omáčce okolo a prostě platí, že hřích (jak tomu křesťanství říká) = šrám na duši.

A propos, když někdo takto zemře, má šanci se opět vskřísit k dobru?

Odpovědět

Zajímavá 0 před 1933 dny

Sledovat Nahlásit

Diskuze: napište první příspěvek

Odpovědi

annas

Nevědomost hříchu nečiní. I když to není jednoznačné.

„Nevědomost jako polehčující okolnost je ošidná. Jestliže nevím, pak podle výše uvedeného nehřeším. Jestliže nevím, ale měl bych vědět (chybějící vědomost odpovídá mé situaci – věku, vzdělání, možnosti se poučit), pak jde o nevědomost zaviněnou a tu nelze za polehčující okolnost považovat. “

https://www.vira.cz/texty/otazky-a-odpovedi/nevedomost-hrichu-necini

„Je třeba si uvědomit, že ne každé objektivní zlo se dá ztotožnit s hříchem. Hřích se v katechizmech zjednodušeně definuje jako "vědomé přestoupení Božího zákona“. Současný KKC podává tuto definici:

KKC 1849: Hřích je provinění proti rozumu, pravdě a správnému svědomí; je to přestupek v řádu pravé lásky k Bohu a bližnímu, kvůli zvrácenému lpění na jistých dobrech. Zraňuje lidskou přirozenost, vážně porušuje lidskou solidaritu. Byl definován jako „slovo, skutek nebo touha proti věčnému zákonu“.

Je-li morálně špatný skutek spáchán bez uvědomění, pak se jedná pouze o tzv. materiální hřích, který není přičitatelný. Ovšem neznamená to, že je lépe tedy ve víře se nevzdělávat, tedy být nevědomý, a proto nehřešit? Nikoli. Hříchem může být totiž i tzv. zaviněná nevědomost, kdy člověk ignoruje základní pravdy víry (i ve zpovědním zrcadle je označeno jako hřích „nevzdělával jsem se v pravdách víry). Pokud člověk totiž vlastní vinou zanedbá růst ve víře, může se dopouštět skutků, které odporují evangeliu a tím se vzdalovat od Boha. Dospělý člověk se nemůže vymlouvat na to, že nevěděl např. o povinnosti lásky vůči nepřátelům (Mt 5,44). Naopak "nezaviněná nevědomost“ je omluvou pro ty, kdo z vážných důvodů nemohou vědět to, co „dospělý.“

http://www.katolik.cz/otazky/ot.asp?ot=630

Na toto téma je zde mnoho otázek, nejčastěji se ptal Rokio. Zkuste si projít archív, kde se dovíte o očistci, pekle, dále pa co jsou hlavní hříchy,atd.

1 před 1933 dny

0 Nominace Nahlásit