Proč mám pocit, že pohádky točené za minulého režimu jsou daleko lepší, než ty dnešní?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Pro mě je věc celkem jasná, srozumitelná, hned ti to vysvětlím. Na vině je konzum a svoboda (tu chápej tak, že všichni mají všeho plnou řiť a aby si zdrojů patřičně užili, nemusí poslouchat prakticky nikoho a de fakto anarchisticky si dělají si co chtějí, každý po svým). takže pokud máme v životě takový blaho, jsme jerci a máme natáčet napříkladf pohádku, tak právě PRO TO BLAHO si zřetelně uvědomujeme, jakým je celá ta pohádka vlastně oblbem pro citlivé ubožáky když víme, že vše po čem se v pohádkách touží stejně dneska nejde zařídit jinak než za prychy. No a tak ten oblb odfláknem, abychom byli rychle z5 ve vlastním blahu, blahobytu (taky o něm musíme dát okázale všude vědět a to taky stojí nějaký čas, ne- nahrát insta je na dýl, není čas celej den jen do tv natáčet ohlupy pro důvěřivé). Ovšem za řádnýho, ne příliš bohatýho režimu (kterej mezi lidi nepouští zbytečnýho chlupa), jó, panečku, to je jiná písnička! To pak reálný život máme takový, že do role například v pohádce DOSLOVA ZDRHÁME a to je potom jiný herecký výkon, to je jiná pohádka! kterou pak potažmo I DIVÁK ve stejným režimu samožřejmě kladně ocení a vlastně dychtí po tom dostatt se z reality do takovýho světa taky. Čili chápej, kdo se ti dnes bude dívat na podobný ohlupy a cítil se u nich komfortně a pohodlně, když skutečná pohádka se odehrává v reálných osidlech konzumu, zatímco „točená“ pohádka je spíše za trest- všimni si, kolik povelů a rozkazů tam kolikrát MUSÍ uposlechnout třeba i hlavní hrdinové! Koho by tohle dneska bavilo? (;

Tento pocit mám stejný a z mého okolí, mohu říct, nejsem sám. Ale proč, na to odpověď nemám. Snad byly ty starší pohádky zpracovávány více na základě klasiky a klasických témat, čerpaných z psaných pohádek. Ty nové se mi zdají, jakoby „násilně vycucané z prstu“. A jsou někdy zpracovávány takovým nepřirozeně působícím stylem. Ale ono je to určitě ovlivněno určitě i částečným „vyčerpáním“ dobrých scénářů a inspirací současných autorů ze zahraničních vzorů a stylu „fantas“, které, zejména starší generaci, jsou hůře pochopitelné a „stravitelné“. 🙂

Vidím to stejně. Někdy se nedodivám. Jak to vidí dramaturgyně?

Pohádkám dnes chybí morální tah. Děti baví situace, ne příběh, říká dramaturgyní

„Jsem-li v životě na něco pyšná, jsou to naše pohádky, tvrdí dlouholetá dramaturgyně Marcela Pittermannová, která v barrandovských ateliérech strávila téměř třetinu svého života a spolupracovala na desítkách pohádek v Česku i zahraničí. Byla dramaturgyní například Tří oříšků pro Popelku i Chobotnic z druhého patra. Kam podle ní kráčí česká pohádka a mají na ni dnešní děti ještě trpělivost? “

ttps://magazin­.aktualne.cz/po­hadkam-dnes-chybi-moralni-tah-deti-bavi-situace-ne-pribeh/r~324dfa­64201511ea82ef0cc47ab­5f122/

Upravil/a: annas

Anděl páně jsou výjimkou.

Nejenom pohádky. Ono toho bylo víc. Jak v kultuře tak v životě. prostě komerce snížila úroveň téměř všeho. Takový zábavný pořad, dnes nedá nikdo dohromady. Nejsou ani kvalitní komici. Více se dbalo na etiku a kvalitu. Dnes si každý vytvoří co chce a podle toho to vypadá. Dnes „komik“ mluví sprostě a myslí si že fořt.

Je fakt, že starší pohádky, ale i veselohry byly výborné. Prý je to i dobrý vývozní artikl, např. v Norsku mají v olibě Tři oříšky pro popelku. Čím to je? Zdá se mi, že u starých
a starších filmů, tedy i pohádek byl lepší zvuk. My tedy (u nás doma) si na kvalitu zvuku v TV často ztěžujeme, není všemu rozumět a to podstatně kazí celkový dojem. Prý se používá nějaká nová, levnější metoda natáčení zvuku. No co z toho, že je levněší, když je nekvalitní?

Pri filmoch za minulého režimu sa hodnotila nielen kvalita filmu, ale aj myšlienka, ktorú mal film nastoliť. Schvaľovanie režiséra, scenára a filmu prebiehalo nie v zmysle, koľko zarobí film, ale čo a aké posolstvo dá budúcemu divákovi.
Lacné efekty (nie finančne) naháňanie sa za peniazmi a snahe ušetriť, čo sa dá, aby bolo na pivo pre hercov a komparz pri zníženom honoráre (to sa netýka tých ďalej spomenutých), hlavné postavy a výrobný štáb mali víno (nepodarený pokus o humor), hlavne pri nedostatku dotácii a sponzorskom, to všetko sa dnes prejavuje aj na kvalite filmu. Nehovoriac o tom, že rypnúť si do strany a vlády za minulého režimu, bolo rovnako ako je aj dnes (strana a vláda naďalej fungujú, len sa k nim pridal sponzor) pre umelca nebezpečné. Poslúchaj a dostaneš rolu, zarobíš. Ak neposlúchneš, hlás sa na Úrade práce.

Nutnost, disciplína a orientace. Neplatí to samozřejmě jen pro pohádky a různé filmy ze 70. a 80. let, ale i starší (i předkomunis­tické, třeba ze 40. let)… Úroveň filmového průmyslu byla někde jinde, taktéž náklady a podobně. Oni se prostě museli snažit, aby to bylo dobré. Nevznikalo tolik filmů (a seriálů), ale míň, na kterých se ovšem dávalo záležet. Dnes je řekněme naprostá volnost, každý si může vybrat, co a jak a můžou si (tvůrci) dělat, co chtějí (nehledě na kvalitu) tehdy bylo vše řízené a to se týkalo i filmů.. přísnější požadavky a podmínky (a teď nemyslím jen ty omezující, ale i takové ty, které dávaly vzniknout kvalitě). Tvořit film a podílet se na něj, byla řekněme výsada a zodpovědnost.
Dnes by mohly být filmy na mnohem lepší úrovni (bohatví, dostupnost, levnější náklady, efekty, kulisy, technika, školy, herci/herectví a vůbec vývoj v kinematografii, který za tu dobu proběhl), ale paradoxně tomu tak vůbec není. Česko se na to nějak neorientuje, nemá dobré školy, studia a podobná místa (nemyslím jen herecká, ale vše co s filmem souvisí), i když je tu třeba možnost studovat na zahraničních školách. Nátlak nebo motiace na tvorbu (dobrých) filmů zde taky není a ti, co něco tvoří, se moc nesnaží.
Máme to herce a jejich generace, taky školy, které jsou velmi podstatné, dále studia, režiséry, scénáristy, producenty a investory, maskéry, počítačové odobrníky, techniky, a vůbec filmová technika a vybavení, zvukaře,.. a mohli bychom pokračovat. Je to sposuta lidí/profesí,a le taky i věcí (technika, finance, prostředky) a míst (školy, studia atd). A aby vznikl dobrý film, musí být všechno tohle kvalitní/efektivní a spolupracující. Pokud školy neplodí dobré herce, pokud nejsou dobří scénáristi, režiséři, pokud nejsou finance,… něco dobré být můžer, ale pokud není dobré všechno (nebo skoro všechno),a le nějaký článek vynechává a není kvalitní, nebude kvalitní ani výsledné dílo. Dobří heric jsou k ničemu se špatným scénářem a režisérem a naopak. Totéž se může týkat i financí a producentů nebo jednotlivých lidí, co se na tvorbě spolupodílejí, tvoří, upravují,…

Jinak: „Lepší filmy vznikají ve vypjatých situacích”
https://ceska­pozice.lidovky­.cz/tema/lepsi-filmy-vznikaji-ve-vypjatych-situacich.A150410_105­923_pozice-tema_kasa (řekl bych, že tohle téma je tam tak v půlce rozhovoru). Každopádně to nemusí být pravda, že filmy (nebo umění a podobně) vznikají vyloženě ve vypjatých situacích a omezujících společnostech. Svobodné společnosti můžou tvořit (MOHLY BY) mnohem lepší a kvalitnější díla, ALE potřebuje to vedení a musí se na to orientovat. Je třeba rozlišovat mezi řízením a vedením a taky z druhé strany s neřízeným/nez­řízeným „organizováním“, plného laxního a nedbalého přístupu. Pokud to nemá žádný popud, vedení, podporu, iniciativu a snahu o efektivnost (což se promítne v celém komplexním odvětví ve všech jeho částech), tak to jen těžko bude kvalitní. Navzdory hrubému omezování neznamená, že totalita neměla některé dobré prvky (jako popud, orientace daným směrem a jistý nátlak), které zajišťovaly kvalitu v některých věcech. Navzdory většinovému fujky, co totalita dělala, znamenala a představuje, tak řád, disciplína a vedení (v případě totáče a podobně ŘÍZENÍ… namísto vedení) je to ono, co děla kvalitu a efektivnost. KAždá společnost je založená na VEDENÍ, organizování a určování směru (i ta nejsvobodnější).
Česko a Češi nemají dnes motivaci ani dobrý popud, přestože prostředky a možnosti ke zlepšování, by zde byly. Částečně za to může i (pro nás „demotivující“) kvalita filmových průmyslů ze zahraničí, kde se s giganty nemůžeme srovnávat.

Upravil/a: Disraeli

já to mám stejně :)
Ty nejlepší motivy pohádek, které jsme četli, jsou zřejmě vyčerpány,
„Hororová“ pohádka z r. 1978 Deváté srdce (J. Herz), mne tehdy vůbec nenadchla, tu si ráda odpustím i dnes.
V. Vorlíček natočil asi 4 ještě „slušné“ pohádky i po roce 1989 :D
Pro některé současné děti (až 15 let zpět), jsou však údajně, příliš „mírumilovné“. Bez velkého napětí, rvaček, krveprolití, málo akční (až na ty trochu děsivé).
Pohádky sleduji ráda (ty předrevoluční obzvlášť) a vždy o Vánocích mám pěkné žně.

Těžko říct, jestli jsou starší pohádky kvalitní. Ani v Popelce si nebyli schopní zařídit stabilizaci videa, takže ten obraz je v několika částech roztřesený (jízda na koni, scény s kočárem apod). Všechno to jsou filmy s princeznama, jako přes kopírák.
Za kvalitní bych označil film Páni kluci a filmy s Burianem, ale tomu jen režim házel klacky pod nohy. Ale to už nejsou pohádky.
Je pravda, že současná česká scéna je zcela na dně. Zdeněk Troška dokázal posunout český film na absolutní dno, stejně tak v oblasti hudby není v Čechách nic zajímavého. Nejlépe to popsal Řezník na Slavících.
Nadějí pro český film může být Netflix, který se usídlil na Barrandově. Netflix zde točí své nejdražší projekty, zřejmě proto, že v levném Česku ušetří na nákladech. Je poměrně surreální sledovat americký film od Netflixu, který je natočen v Praze, a v titulcích se po Američanech objeví spousta českých jmen (viz např. https://www.csfd­.cz/film/962344-armada-lupicu/prehled/ ).

Já obviňuji globalizaci a nadnárodní korporace. Ty určují, co se nám má líbit a co máme jako diváci a posluchači konzumovat. Jako jsou všude na světě stejné sítě supermarketů, tak se unifikuje i náš život kulturní, hudební. Hlavně abychom ničím neurazili menšiny a barevné. Tak, jako se v globalizaci pohrdá obyčejným daňovým poplatníkem, pohrdá se konzervativním divákem, který má rád tradice a je doma na jednom místě.