Pokud by vám někdo vnucoval svůj názor přijmuli byste ho?

O tom názoru musím nejdřív přemýšlet, než ho přijmu nebo zavrhnu. Očekávám, že bude podložen fakty.

Rozumny clovek sve nazory druhym nevnucuje!
Pokud by mi nekdo vnucoval svuj nazor, tak si ho vyslechnu ale reagovat nebudu. V nejlepsim pripade o tom nazoru budu premyslet.

Mám své názory, nesnáším když mi někdo něco vnucuje. Vnucovat ne, ale diskusi se nebráním, pokud má smysl.

Upravil/a: elkon

Pokud bych došel k tomu, že jeho názor je správný a lepší než můj, tak proč ne. Nemám ale rád, když mě někdo něco vnucuje.

Pokud mi někdo něco vnucuje tak zcela očividně nepřemýšlí o svém „světo názoru“ který je nejlepší a odbyl bych ho že mám svůj názor a já se na jeho názor neptal. Pokud by chtěl ROZUMNĚ pokračovat v diskuzi bez vnucování názorů, tak bych se tomu nebránil pokračovat kdyby se mi omluvil, pokud ne znovu ho odbydu.

Navzdory našim představám to celkem funguje. V podstatě si většina z nás, nebo spíš úplně všichni, nevědomky necháme ledacos vnutit. A pak to s entusiasmem šíříme dál jako něco velmi potřebného.
Podívej, jaký je třeba většinový politický názor občanů ve vzájemně znepřátelených zemích. Je to důsledek špinavé práce novinářů. Samozřejmě je zapotřebí, aby se do toho zamíchalo trochu pravdy a další fígle. Podobně se lidi nechají vlákat do různých sekt a tak bychom mohli v příkladech celkem dlouho pokračovat.
Už Blaise pascal řekl: V této době je pravda tak zatemněná a lež tak zavedená, že pravdu může poznat jen ten, kdo ji miluje.
Tedy ani to úplně nefunguje, ale myslím, že tím Pascal jako teolog chtěl říct ještě něco jiného.

Pokud se mi bude zdát rozumný, proč ne?

Lidi, kteří mi „vnucovali svůj názor“, jsem vyřadil z okruhu. Poněkud logicky, že. 🙄

To přijde na názor.

Ano.