Podáváte svým přátelům při setkání ruku?

jo nejdřív se obejmem, jako bysme
se rok neviděly a pak se s kámoškou
pusinkujeme každej na nás čumí,
jak na blázny s ostatníma holkama
ze školy to samý a pak se líbem na
tvář, jako ve Franciii 😁
Doplňuji:
na známý hned volám ahój,
nebo jen mávnu, když mě
nemůžou slyšet..
když je to někdo starší slušně
pozdravím, ale můj doktor,
kterýho si ho moc vážím mi
vždy podává ruku a to mě těší
vážně, tak mu ji podávám taky 😁

Upravil/a: briketka10

Objímání poměrně ´nesnáším´…
Respektive – je jen málo lidí, jejichž objetí považuju za příjemné…

Kamarádům a přátelům, obecně lidem mně milým, podávám ruku a úsměv, myslím, že je na mně vidět, že je potkávám rád…
Lidem ´cizím´ taky podávám ruku – a ze způsobu, jakým ji přijmou, si udělám prvotní dojem o tom dotyčném člověku.

Velmi dobré přátele se nebojím obejmout, od jiných mi to bývá nepříjemný. Pokud někoho eště tolik neznám, tak se jen usměju a pozdravím. Ruku podávám jen při blahopřání, seznamování nebo když mi ji na rozloučenou podá někdo z akademických pracovníků. Na ty, co mi cpou svoji ruku pod nos někde na ulici, se jen zadívám stylem „to myslíš vážně?“ (zejména Jehovisti a podobné existence).

Nepodávám ruku a ani neobjímám přátele proto že jde o dlouholeté tam to tak neberem,jen si řeknem ahoj.Objímám jen rodinu a ruku podávám s ostatním s kterými chci hovořit.

Některým ano , některým nepodávám. V každé skupině lidí jsou rozdílné zvyky. Řídím se podlůe toho, s kým právě se potkávám a také při jaké příležitosti.

Ruku ani moc ne, ale objetí máme ve zvyku se zhruba třemi nejlepšími kamarádkami.

Mám to stejné, jako DědaPetr.