Může znovu nastat úpadek civilizace?

„Liberální demokracii jako to nejlepší, co člověk vymyslel" Hehehé 🤣 tvrdit to, působí „trochu“ jako fanatismus a dogma (demokratismus, liberalismus, republikanismus,… z těch pojmů a směrů se za posledních 250+ let staly totální dogmata a doktríny uznávající jen samy sebe). Dogma, že existuje jen jedna forma vlády (a jen ta zaručuje to a to) a ostání jsou špatné nebo že jen jeden systém je ten správný a všechny ostatní jsou nespravedlivé diktatury (že existuje jen demokracie a diktatura) a že jen jeden systém zajišťuje práva občanům a podobné kecy.. jako si mnoho lidí třeba myslí, že když je stát monarchie, tak lidé v něm nemají svobodu, práva není tam spravedlnost volná ekonomika, je to něco špatného a bůhví co…
Filozofové, politologové a v posledních staletích i sociologové a další za poslední 3 tisíce let od starověku po novověk — od antických, přes čínské a různé asijské, arabské, po renesanční a novověké myslitele — kteří se zabývali politickou vědou, tak drtivá většina z nich nebyla pro demokracii a spol. Často jen považovali demokracii za jednu z těch dobrých forem vlád (někteří ani to ne), ale sami byli pro něco jiného,.. přestože existenci demokracie, republiky, volbeb atd., si plně uvědomovali. Názory dnenších liberálních demokratů a republikánů a podobných vycházejí hodně z osvícenských autorů (kteří docela dost vycházeli s antických) a nutno říct, že nikdo z nich nebyl republikán ani ti nejdůležitější. Usilovali o rovná práva, sovobodnou ekonomiku a podobně a měli i jisté objevy v modelech společnosti (což se nejvíc dotýkalo ekonomického systému a s ním souvisejícího uspořádání společnosti), ale nic z toho neobnášelo (nepodporovalo) republiku nebo demokracii nebo všeobecné volby hlavy státu a vlády.
Dále tu máme několik pojetí demokracií = nejzákladnějších pojetí = od klasických autorů (starověkých a novověkých/os­vícenských, děleno taky na starověke a moderní) a každý z nich byl odpůrcem demokracie – a to jsou prosím její největší teoretici a myslitelé (snad kromě Milla – v jisté míře a ohledu).

„Liberální demokracii jako to nejlepší, co člověk vymyslel" Hehehé 🤣 tvrdit to, působí „trochu“ jako fanatismus a dogma (demokratismus, liberalismus, republikanismus,… z těch pojmů a směrů se za posledních 250+ let staly totální dogmata a doktríny uznávající jen samy sebe). Dogma, že existuje jen jedna forma vlády (a jen ta zaručuje to a to) a ostání jsou špatné nebo že jen jeden systém je ten správný a všechny ostatní jsou nespravedlivé diktatury (že existuje jen demokracie a diktatura) a že jen jeden systém zajišťuje práva občanům a podobné kecy.. " Souhlasím, já si myslím, že liberální demokracie ti nebude donekonečna, není to finální stádium společnosti, stejně jako to není komunismus. Lidé jsou neponaučitelní.

Aby to nebylo špatně pochopeno, já rozhodně něříkám, že je to špatný systém/režim nebo šptaná forma vlády… jen říkám, že rozhodně není jediný (TEN jediný správný a funknčí) – a spravedlivý. Je svobodomyslný, stejnoprávní, demokratický – volební – reprezentativní. Ale to neznamená, že je snad jediný, který zaručuje spravedlnost, práva, svobody, a už vůbec ne efektivnost. Demokracie, liberalimus, popřípadě liberální demokracie, reprezentativnní systém, republikanismu,… nic z toho nejsou synonyma pro práva, svobody nebo spravedlnost a není to systém, ve kterém jako jediném by to snad fungovalo, a který by to podmiňoval (to jen to dogma a doktrína to tvrdí).

Přesně tak, liberálové opomíjí fakt, že liberalismus není univerzální doktrína.

Přesně, ale i samotná demokracie je na tom stejně… o existenci demokracie se ví tak 2500+ let (přibližně) – i víc, rozebírali jí mnozí učenci za tu dobu a nikdo ji nepovažoval za tu JEDINOU správnou vládu nebo dokonce za nelepší (a týká se to i liberalismus, parlamentu a zastupitelských vlád). Správnou ve smyslu pro lidi, nejspravedlnější a nejlepší typ lidské organizace, její funkčnost, vlastnosti, sklony atd.

Jsou lidé, kteří tvrdí, že demokracie je jen předstádium faktické anarchie. Že je to systém neformálně levicový. Je to samozřejmě názor, samozřejmě souhlas s tím, že demokracie nemusí být z hlediska funkčnosti praktická, zejména, pokud přijde něco nového.

Ono to tak i je… i když udržitelná (udržovaná) demokracie není vyloženě anarchií – snad spíš jen mírnou (ale jako jen ve smyslu chaosu/bordelu – špatný řad, stabilita), ale že k tomu směřuje. Dvě možnosti, buď to skončí diktaturou/to­talitou (X demokratických republik všude po světě za posledních 120 let) anebo anarchií. Potenciálně taky zákonnou reformou v jinou formu vlády/státu (na základě aktuální vlády, hlavy státu, referenda, hnutí/protestů, restaurace.. a pak prohlášením/vyh­lášením něčeho).
S dobrým systémem to však může přetrvávat i dlouhodobě, ale to už záleží na více věcech… podstatné je, že už to ale třeba není taková úplná demokracie… jako stále je svobodná, třeba reprezentativní a podobně, ale už nepostupuje tak úplně demokraticky…
Třeba USA se drží dlouho, ale v historii tam nikdy nehrálo roli jako první demokracie, ale spíš republika*, jistá „autokracie“ a kapitalismus (svobodná ekonomika). Čiže takový dobrý, lehce diregtivní systém a vedení s různými pilířy, pojistkami a mocenskými pilířy.

Někteří i američtí autoři, politici/poli­togové, právníci považují USA za monarchii (což samozřejěm není), i když jich není mnoho… Setkal jsem se s tím, že tvrdili, že VB je republika s dědičnou hlavou státu a USA je volená monarchie… Právě proto, že v USA je silná, autoritativní/vůd­cvoská role. Prostě volený prezident, který je zároveň hlavou vlády a má velký vliv, je to nejdfůležitější osoba, je tam kolem toho velký humbuk… a monarchie taky může být volená atd., a ta hranice mezi moanrchií a republikou může být tenká (někteří i historičtí a klasičtí autoři to považují za jedno a totéž – v jistých ohledech). Taky pokud panovník nevládne (konsituční), tak se to nedá brát za úplnou monarchii (protože konstituční monarchie jsou: monarchie+demo­kracie – kde vldáne demokracie) a zase takové volené republiky jako USA mají silné postavení jedince, který vládne, i když voleně.. takže se nedívím, že to tak někteří berou.
Třeba starám Řím ve formě republiky vydržel dlouho, nutno však říct, že to nebyla demokracie (převldání forem vlád od největšího po nejmenší podíl: oligarchie, aristokracie, monarchie, demokracie..... nejvíc tedy aristorkacie, která měla vládnoucí skupinu… demokracie měla absolutně nejnižší podíl – čistě spíš kvůli volbám).

*Republika totiž není jen demokratická (navíc se an ní můžeme dívat spíš jako na formu státu, než formu vlády. V historii vnímáno spíš jako jen název, něco jako ústava, politeia atd – kam může spadat víc forem vlád). Nedemokratické republiky jsou diktatury, totality, oligarchie (ty špatné). Pak můžou být i další nedemokratické, které ale nemusí být vyloženě špatné jako aristokratické (to byla většina hist. republik – no i když spíš oligarchické), byrokratické, teokratické (ty můžou i nemusí být špatné) – v těchto zmiňovaných ani nemusí být hlava státu (což je však spíš špatně, protože spoelčnsot se na vůdcovství zakládá).
Navíc v žádném státě snad téměř nikdy neexistuje jen jedna forma vlády, ale podílí se jich tam víc – s tím, že jedna je halvní, ostatní vedlejší.
Ale prostě hranice mezi republikou a monarchií může být někdy smývatelné (třeba podle Rousseaua je to za jistých – docela obyčejných okolnostech – totéž) – záleží na prvcích a systému. Klidně se monarchie může názyvat republikou – třeba Janovská a Benátská republika byly spíše (volené) monarchie, ale nazývaly se republikami. A podobných příkladů by se našlo hodně.

Jinak BTW konstituční monarchie jsou třeba z hlediska stability prostě víc demokraticky stabilnější. Protože se tam drží řád, kontinuita, jistý respekt a mravy (i když to nemusí být pravidlem – je to tam snazší, udržitelnější).
Ale já prostě nejraději absolutní moanrchii s dobrým politickým systémem. Panovník vládne je hlavou vlády (to je zde samo sebou), má plnou výkonnou moc, omezenější zákonodárnou – jeho radou, kdy ke změnám zákonů musí souhlasit rada a být povoláni odborníci a částečnou soudní mocí… s časstými referendy, sněmy (nikoli parlament, ale prostě lidový sněm – halvní velký/státní a lokální – kde by se probíraly, co by se mohlo změnit, zlepšit, financovat,…) a různá další ldiová shomáždění, organizace, sdružení – nejvíc hlavně pro zjištění mínění a přání lidu, zjištění aktuální situace, stavu a dění – co je třeba zěmnit, napravit, opravit,… poradní a informativní – pro panovníka a vládu/radu.
Vobly na úrovni vesnic/měst, možná i provincií/krajů – starostů, guvernérů,… napůl volené, napůl jmenování shora až od panovníka (podle přezkoumání kvalit/kompetencí, důvěryhodnosti, se zajištěním dozoru,…).
Samozřejěm i v absolutní moanrchie je možný i parlament – a tedy i volená vláda (kromě jeho představitele/pa­novníka), ale tomu nejsem nakloněn… :D

Zastávám názor, že pokud je hlava státu v konstituční monarchii povolaná, důstojná atd, na základě výchovy, připravenosti, přímém vzoru a kontaktu předchůdce, získáváním zkušeností v následnictví atd., tak to samé paltí i pro absolutní monarchii, že panovník je ten nejpovolanější, nejschopnější, kdo my mohl vládnout, jako ten nejvíc připravený, vhodný (nehledě navíc na koninutitu, stabilitu a další věcis tím spojené). S přísnými (podmínkami) následnictví – a spíše volné následnictví (jeden z potomků, ale ten nejschonější) – následníka určí předchozí vladař ještě za života – po kvalitním zhodncení, řekněme třeba splenněí zkoušek a posouzení, kdo se k vládě nějvíc hodí (s tím, že by všichni priošli tou nejlepší výchovou a vzděláním). Pokud by se panonvíkovi třeba něco stalo a nestihl by rozhodunotu drželo by se to specifikcých zákonů následnictví – jako třeba, že by ho vybrala rada, nebo by se to drželo principu, že trůn/vládu zdědí nejstarší. Řekl bych, že je to ideální forma vlády/státu, jakož i systém.
:D

Sem se zas rozepsal… nemáš reagovat – pak MUSÍM odpovědět a pak se rozepíšu. 😂

Doporučuji článek RNDr. Mariana Kechlibara “ Energie je civilizace. Co pak je její nedostatek?”