Může se člověk během života změnit tak podstatně, jako kdyby se podruhé narodil? Je schopnost změny mírou inteligence?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Inteligence s tím nemá co dělat. Jistě je jí do určité míry třeba (stejně jako naučit se zavázat tkaničky), ale mnohem víc jde o vlastnost/schop­nost POUČIT SE.

Mnozí zde píší o „náhlých obratech“, ale z vlastní zkušenosti vím, že to tak vždy být nemusí. Změna postupuje a graduje vlastními kroky. Kdysi přeukrutný bordelář aliendrone (v dobách bujarého mládí) se postupem času dopracoval až k velkému vyznávání pořádku. No co myslíte, KOLIK inteligence je třeba k tomu, aby jeden (po MNOHA průserech a lapsech) pochopil, že na třeba pracovním stole je potřeba mít nějaký pořádek/řád? Že se sice dá dělat i za situace vedle talíře s gumídky mám papíry, na nich šroubovák a klávesnici, to vše před mičudou zakrývající monitor? Tož asi tak nějak. ;) :D :D

Může se to stát, ale inteligence sama nestačí. Taky to chce silnou vůli. Taky se často stává, že člověka změní nějaký šok nebo traumatizující situace. Chlapci odcházeli do války a vrátili se jako chlapi.

Ano občas se tak stane, že z člověka se nějakou postupnou cestou stane někdo úplně jiný. Bohužel, někdy si s námi příroda zahraje a neni to změna pozitivní, ale občas i negativní. Myslím, že míra inteligence na to jistý vliv má, nemyslím však, že by měla vliv zásadní.

Možností je hodně. Každý se mění k horšímu i lepšímu, i když na tom pracuje. Snaha o ctnosti asi není podmíněna inteligencí. Zeširoka vzato, záleží v kolika letech s tím začne, jestli jde o průběžný vývoj nebo radikální obrat atd. Všechno má své příčiny. Život přináší víc druhů zkoušek, na které člověk není zcela připraven a mohou s ním dost zatočit (různé tragédie, ale naopak i svatba, povýšení do vedoucí funkce,…) Pak z literatury a románů známe příběhy o ztrátě paměti,… V bibli se mj. píše o znovuzrození, což je silný jev důvěrně známý myslím ve více náboženstvích.
Pár hlášek:

Potkají se dva: „Kámo, tebe jsem už dlouho neviděl. Ale jak to vypadáš? Člověče, ty jsi býval takový červeňoučký, ale teď vypadáš hrozně! No, a jak se máš, Zdeňku?“ „No, promiňte, ale já se nejmenuji Zdeněk.“ „Neblbni, člověče, tak ty už se ani Zdeněk nejmenuješ?“
Sťažuje sa alkoholik v krčme: „Predstavte si, prišiel som včera v noci domov a ani vlastné deti ma nepoznali. A keď som sa ráno zobudil, nepoznal som ani ja ich!“
„Jožo preboha! Kto ťa tak pohrýzol?“ „Môj pes.“ „A ako sa to stalo?“ „Prišiel som domov triezvy a on ma nespoznal.“

Základní rysy osobnosti jsou za mne neměnné. Pokud je někdo plachý, může na sobě pracovat jak chce a plachým zůstane. Stejně tak pokud je někdo agresivní, taky nemá žádnou šanci aby se z něj stal hodný beránek…
Stále to v něm bude vřít a vybuchovat jakkoliv se to bude snažit navenek skrývat. Změna podle mne není možná. Je dána chemicky a pokud se chemie mozku nezmění, nezmění se ani základní povahové rysy člověka.

Lenoch přinucený tvrdě pracovat bude celý život bojovat se svou leností.. jakmile poleví bič, poleví lenoch v práci. 🙂

Souhlasím s Drapem.

Ještě dodám, že změnit se k lepšímu mohou i někteří duševně nemocní lidé. Diagnóza jim sice zůstane, ale v oblastech, ve kterých jsou zdraví, mohou být lepší a v některých ohledech i duševně zdravé překonat.

Na změnu člověka má vliv hlavně neokortex, což je jedna ze tří částí lidského mozku, která je mimo jiné zodpovědná i za vůli.

Některé významné události v životě člověka,mohou změnit jeho dosavadní způsob žití.Častěji bývá změna k horšímu než k lepšímu.Je to stejné,jako něco zbořit nebo zničit.To bývá snazší,než postavit a zbudovat.Aby se člověk změnil k lepšímu,musí především chtít sám a k tomu je potřebná i jistá dávka rozumu i snahy.Někdy také významně ovlivní člověka i jeho okolí.O něčem takovém pojednává i kniha od Jacka Londona – Martin Eden,která ovšem končí smutně.

Upravil/a: ten který je