Mám pocit, že jsem promarnil život. Jak z toho ven?

To není lehká otázka. Promarnil život ve 22 letech? To mi přijde nelogické. Nejsem odborník a možná by nebylo od věci si s někým takovým promluvit (pokud to takto pociťuješ).

Jsi ve věku, kde můžeš hledat nové výzvy, zaměř se na své zájmy, prohlubuj je. Najdi si zajímavé projekty, kde se můžeš angažovat. :) Ale to je na hlubší komunikaci, budu držet palce.

Upravil/a: anonym

To máš ještě asitak 60 až 70 let před sebou… Prožil jsi zdaleka nepatrnou část aktivního života. To se nedá promarnit.

Bilancuješ příliš brzo. Moudrý bilancuje až u brány se sv. Petrem.

Upravil/a: Edison

Tak se nelituj a začni něco dělat. Holky, sport, zábava, výlety, kamarádi, kultura. Nebo si najdi tu pravou a založ rodinu. Děti tě pak z těch hloupostí vyvedou. V tvém věku už jsem měl roční dceru.

Upravil/a: elkon

Máš na mysli jistě dosavadní život. Cca tři čtvrtiny života tě teprve čeká, tak začni něco dělat, abys pocit „promarněnosti“ už nepociťoval. 🙂

Asi s tím už nic neuděláš. Je mi líto. Nic si z toho nedělej, není to katastrofa.

Upravil/a: df

No já bych se tím zase tolik netrápil, být konkrétně tebou. Žil jsem po dlouhá léta dobrovolně izolován jako odříkavý poustevník a po návratu z izolace zřetelně cítím, proč by stejným pocitem, který u sebe momentálně vnímáš, vlastně měli trpět téměř všichni zde ve společnosti. Ve skutečnosti jsi však jeden z mála, který to tak cítí. Ti ostatní to necítí, čili svůj skutečný stav vlastně nevnímají. Tím pádem máš teď navrch a můžeš toho využít, když budeš chtít. Zjevně ti klobáska, pívo a TV ovladač nestačí, soudě dle otázky. (;

Ještě máš spoustu času. Vše přehodnoť a začni znovu a lépe.

No tak to jsi ÚPLNĚ v čudu! Nezbývá než po hlavě skočit do cesty rychlému šnekovi. Kdyby se ti v hlavě nerozsvítilo hned napoprvé, lze proceduru OPAKOVAT! ;) :D :D

Ve Tvých letech jej máš ještě celý před sebou, tak jak „celý“ ve třiadvaceti. Kdybych to takhle cítil já, (navíc + 50), tož to už by bylo horší.
Zaplať pánbůh, tento problém nemám.:-)
Jinak viz citáty Jana Wericha k tomuto tématu.

• Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.
• Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl.
• Život vždycky stál, stojí a bude stát za to, aby ho člověk dožil. Ono se s ním popravdě ani nic víc dělat nedá.
• Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.
• Neříkej že nemůžeš, když nechceš. Protože přijdou velmi brzy dnové, kdy to bude daleko horší: budeš pro změnu chtít a pak už nebudeš moci.

Jistě, můžeš to porovnávat podle třeba svých spolužáků, kamarádů, přátel a podobně. Ale nezapomeň, že jsi jako cestovatel, který šel a dívá se na krajinu, kterou prošel. Určitě máš nějaké výsledky. Třeba jsi někde byl, něco jsi dokázal, máš nějaké vzdělání, kamarády, sportovní nebo milostné zkušenosti a pod. Pokud jsi neležel celou tu dobu, jak Honza na peci, tak něco si dosáhl. Je možné, že někdo, koho jsi znal dříve, je nyní slavný sportovec, herec, zpěvák a pod. Ale konec těmto úvahám. Neber svůj stav jako konec cesty, ale naopak začátek. Máš zkušenosti a teď si můžeš vybrat, kam půjdeš a co budeš dělat. Udělej si plán,čeho chceš dosáhnout a kdy. Většinu života máš ještě před sebou, pokud nejsi Jiří Wolker.