Líbí se vám perličky z linky 158 apod.?

Pár takových stránek jsem si teď prošel,ale asi jsem nenašel tu stránku,o které píšeš. Jsou to zajímavé hlody, ale zas nic moc, hloupost,ikdyž,jak se říká, poezie života.
Možná by byly zajímavější stránky opačné- zkušenosti lidí s policií, alias odkud se berou vtipy o policii. Takové stránky by ale asi hraničily se zákonem, protože mnozí lidé nemají soudnost a úctu.
Osobně pár takových zážitků mám, třeba toto: Svého času jsem vzal svůj starý bicykl (zajímavé by byly třeba podrobnosti o technickém stavu vozidla, jako zbytky-hřídele (od tisícovek najetých kilometrů) olámaných šlapátek omotané hadry, aby to netlačilo do chodidel,atd.)a vyrazil na túru za minerály. (Snad proto, že to bylo zrovna na svátek sv. Františka- zbožného chuďase, tak polní nálezy krystalů byly opravdu nebývalé.)
Na závěr akce jsem si řekl, že prozkoumám terén podél přilehlé dálnice D1. O oné lokalitě totiž koluje legenda, že když se D1 stavěla, tak při odstřelu skály se objevilo pegmatitové hnízdo- dutina vyplněná krystaly různých, podle popisu i vzácnějších minerálů. Ale jelikož byly obavy se zdržením stavby,bylo rozhodnuto věc ututlat a místo bylo zalito betonem.
No,… a jak tak procházím podél dálnice, zastavila hlídka policie, ukázalo se, že jsem pro ně zajímavý objekt. Tedy je pravda,že jsem měl na sobě větší černý kabát či bundu, která mohla budit podezření. Kabát jsem sice dříve našel v příkopu, ale byl velmi pěkný, zánovní, jenom byl trochu cítit naftou, i po vyprání, což asi byl důvod jeho odhození původním majitelem. Je možné, že naftový zápach cítila i hlídka policie, nicméně jejich první starost byla mě chudáka odzbrojit. Držel jsem totiž v ruce kramli na vydlubování kamenů a asi jim nebylo příjemné, když při snaze o mé legitimování jsem policistům kramlí šermoval před obličejem. Kramli jsem musel položit na zem. Pokus o prokázání totožnost ovšem nebyl úspěšný- jako cyklista jsem měl opakovaně problémy s policií kvůli nenošení dokladů. Někdy si dokonce i telefonicky ověřovali totožnost. Tentokrát jsem jim ale začal vyprávět onu historku a ještě tak něco. Postupně se ve tvářích policistů začalo objevovat jakési uvolnění, či světlo poznání, následované neidentifikovanými tělesnými problémy s dýcháním, mluvením, podivnými křečemi kolem rtů a v obličeji,… (nevím, co to tam berou za lidi). Zřejmě aby zachovali důstojnost situace, tak velmi rychle odleli, ani se pořádně nerozloučili…