Kdybyste žili za komunismu, byli byste ten typ lidí, který by chtěl vypadnout na západ ?

Nevím.
Nikdy jsem v komunismu nežila, nemám žádnou zkušenost, srovnání.
Kibucy u nás jako v Izraeli také nebyly.
Jen se socialismem a kapitalismem. Obojí stojí za 2 věci..
Chtít a moci jsou 2 odlišné věci.
..
V roce 1989 mi bylo 30. V KSČ jsem nebyla, ani rodiče. Měla jsem nádherné, bezstarostné dětství v dostatku.
Před revolucí jsem měla plat 3 200 – 3 500. Za bydlení včetně energií jsem zaplatila 420 Kč. Chodila jsem pravidelně ke kadeřnici (nyní na to nemám), luxusně oblečená, co se nesehnalo, to jsem si nechala ušít nebo uplést. Sama jsem tak šikovná nebyla. Střevíčky z dovozu ze západu za 3 – 4 stovky. Bony u hranic s NSR za rozumnou cenu, v Tuzexu bylo to, co někdy v obchodech chybělo.
Německá televize, rozhlas. Cizí písničky, zpěváci, skupiny každý den k mání.
Politika mne nezajímala tehdy, ani dnes. Nepatřila jsem k těm, kteří šli hlavou proti zdi.
Za jídlo 500 – 700 Kč. V roce 1993 (odchod na MD) jsem brala 4 200, byt stál 1300,–.

Po MD nebylo kam se vrátit – zprivatizováno. Zdravotní obtíže a ID (nemohla jsem vykonávat původní povolání. Od roku 1996 ID, k tomu další 2 – 3 zaměstnání, DPP.
Stále mám ID. za bydlení dám 52% důchodu. Do práce chci, ale také musím chodit.

Lituji, že dnes nejsem mladá. Učila bych se AJ i NJ a vyrazila na zkušenou a možná navždy na Západ.

Upravil/a: da ny

Za komunizmu nikto z nás nežil, pretože komunizmus ako štátne zriadenie ešte v dejinách ľudstva nebol. Bolo len socialistické zriadenie, štádium predchádzajúce komunizmu a to zažili tí z vás, ktori žili pred rokom 1990 v Českos­lovensku.

Na vašu otázku, ak by, keby, asi nebudem odpovedať ako väčšina…
Aj vtedy, ako aj dnes boli „ľudia s nárokom“ a „ľudia bez nároku“. Okrem nich „ľudia, ktorí vedeli“ a tí ostatní „ľudia, ktorí vedeli len to oficiálne“ a čierny trh nielen s hmotnými statkami, ale aj čierny trh s informáciami. Pokiaľ sme patrili do váčšinovej kategórie ľudí bez nároku a bez informácií, mohli sme sa len domýšľať o živote za oponou. Rovnako ako aj dnes, keď čerpáme informácie z rôznych zdrojov a veríme im.
Mala som šťastie, že po rokoch túžobného nazerania cez „železnú oponu“ som sa dostala služobne, nečakaný a prekvapujúci zázrak „Božej nevyhnutnosti“ na otočku na Západ. ale ostala som tam dlhšie, než sa počítalo, čím mi vznikli určité „drobné komplikácie“ doma. Spoznala som Západ, nie ako náš turista s vyvalenými očami a otvorenými ústami, ale ako človek, ktorý potrebuje žiť. Jednoducho bol to rozdiel… Ano, pokiaľ bola práca bolo hej, ale čo mi chýbalo najviac boli ľudia, obyčajní ľudia, ktorí myslia ako ľudia, nie cez peniaze a majetky. Vrátila som sa medzi ľudí. Naspäť, do Srdca Európy. Od Víťazného Novembra som spoznala ľudí na celom svete, ale vždy som sa vrátila medzi ľudí v rozseknutom Srdci Europy.

Těžko říct. Otce pustili na Západ je jednou, když měli docela velkou jistotu, že se vrátí (nemocná matka, těhotná manželka, malé děti) a přesto zažil rozhodování, co dělat. Dodnes vzpomíná, jak mu tam kdosi řekl: toto je svobodná země, rozhodnutí, zda se vrátíte, je jen na vás.

Co by kdyby…
Já jsem v socialismu žil a měl jsem „venku“ příbuzné. Ne že by tady bylo všechno v pořádku, ale nějakou nutkavou potřebu utíkat jsem neměl.

Samozřejmě. Všude je krásně, i v afghánských horách a marockém Atlasu.

Otázka je kdo by nechtěl vypadnout na západ.

Dle mého se budoval socialismus v roce 1959 byl vybudován a přešlo se na přípravu na komunismus, poté tady krátkou dobu řádil soudruh Dubček a jeho iluze ve Varšavské smlouvě o jiném ismu, což se toto blouznění nepovedlo a nastal normalizační socialismus za velké podpory části národa. A tito normalizátoři se dostali ke korýtkům a proto měli nejlepší odraz a kapitál při přechodu k českému kapitalismu po velkém hedvábném sametu a bojovném řinčení dozickými klíči / nejsme jako oni, už je to tady, i z komunistů budou dobří podnikatelé a.t.d. /.

Proč? Mně tady nic nechybělo! Na západ nejezdí

Proč? Mně tady nic nechybělo. V KSČ ani ČSM jsem nikdy nebyl!!!! Nadšení z kapitalismu velmi rychle vyprchalo.

V současné době bych na Západě žít nechtěl,ani za zlatý prase ne.