Je pro osamoceného člověka pošetilost snesitelnější než moudrost?

Opět záleží na kontextu.

Tato slova se často uvádějí v bibli. Římané svou moudrost hrdě považovali za pošetilost..

Svou pošetilost hrdě nazývali moudrostí 23 a místo Boha uctívali člověka a přírodu. 24–25 Bůh jim pak už nebránil, ale nechal je, aby okusili ovoce svého počínání."

https://www.bi­blegateway.com/pas­sage/?search=%C5%98%C3­%ADman%C5%AFm+1%3A22-25&version=SNC

Moudrost byla lidem daná od Boha, – třeba u Šalamouna je to způsob vládnutí, i vybrané chování.
–
Jinak pošetilost,. někdy i nemoudrost, je opakem moudrosti. Pošetilost se často objevuje u starších mužů, zpravidla osamocených, kteří se vracejí do dětství. Ale míst hadrového medvídka si najdou živého „mladého zajíčka.“.

Ale neřeším to, každý člověk se občas chová nemoudře stejně jako staří Římané, okusí, co mu pošetilost přinese.

Upravil/a: annas

Moc nad tím nepřemýšlím. Někdy se možná zachovám moudře, ale častěji něco vymamlasím. Je u toho větší sranda, holt ke stáru čím dál víc blbnu.

Není pro něj pošetilost spíš milosrdnější? O víkendu jsem dal řeč s kámoškou, která se nedávno rozvedla a obě její děti odešly z domu. Konstatovala, že nejprve se jí to zamlouvalo, ale teď to prý stojí za h.vno, protože se nemá ani s kým pohádat.

Když je někdo hloupý, nerozhoduje zda je osamocený či nikoli.

No, on i moudrý MŮŽE VĚDĚT, že se zachoval z nějakého důvodu pošetile. Většina lidí (dle mého mínění) VÍ, že dělá „botasku“, PŘESTO ji udělá, přičemž důvody jsou téměř vždy buď:

1. neuvěřitelně komplikované

nebo

2. dětsky triviální

a NIC mezi tím. Neříkej, že se ti to NIKDY nestalo. ;)

Moudrost NENÍ odpovědnost, ale jedním předpokladem k odpovědnosti moudrost JE (především k té sám sebou udělené). A vůbec, já bych se na analýzu vztahů mezi „moudrostí“, „zodpovědností“ a „pošetilostí osamělého člověka“ pro jistotu vy-e-é, protože případ od případu záleží na konkrétním jedinci. ;) :)