Avatar uživatele
annas

Jde o technologický pokrok? Prevéty, latríny i kadibudky byly nahrazeny WC. Podstata výkonu však zůstala stejná.

Aforismus dr. Jana Sobotky z knihy „Aforismy pro ty, kdo myslí, že jim to myslí“.
Prevét a prevít
U slova prevít se musíme podívat daleko do historie. Prevét byl totiž typ středověkého záchodu. Slovo pochází z románských jazyků (francouzského privé nebo italského privato) a původ lze vystopovat až k latinskému locus privatus, tedy soukromé místo. Prevét bychom nalezli hlavně na hradech a zámcích a obvykle měl podobu výklenku ve zdi nebo malého arkýře opatřeného kamennou nebo dřevěnou sedačkou s otvorem.

Splachování bychom u prevétu nenašli, výkaly volně padaly přímo k patě stavby. Nejstarší prevéty si můžeme prohlédnout třeba na hradech Přimda nebo Loket.

Počeštěnou formou prevít se pak začal označovat i špatný člověk. Když se podíváme na dnešní použití (jak nám ho ukazují databáze psaných textů i mluvených projevů v Českém národním korpusu), zjistíme, že negativní náboj není vždy tak silný (Jára nemá to srdce špatný a von je fakt hodnej, jó, ale je to hroznej prevít).

Někdy se jím napůl mazlivě označují i rozmazlené, zlobivé děti (tenhle andělsky vypadající chlapeček je prevít, co krade lopatičky). V současnosti je možná nejčastějším významem slova prevít je věc, která nám dělá potíže (písek je prevít, dostane se všude), což může být skoro cokoliv. Slyšíme a čteme, že život je prevít, čas je prevít, láska, geny, voda, slunce, tělo, sůl, počasí, rýma, státní dluh, mlha, žlučník, vodní kámen, paměť, ale třeba i hrazda nebo gravitace je prevít.

https://www.re­flex.cz/clanek/za­jimavosti/86739/ja­ky-je-rozdil-mezi-previtem-a-hajzlem-z-hlediska-puvodu-vyznamu-slov-zadny.html

Plůvod slova záchod v odkaz na archiv odpovědí
https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/proc-se-zachodu-rika-zachod?podobna=1

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Upravil/a: annas

Zajímavá 6Pro koho je otázka zajímavá? quentos, vagra, Drap, dust8, aliendrone, Savier před 320 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
Drap

Odpoveď byla označena jako užitečná

Osobně bych jako technologický pokrok neviděl. Je to spíše jen uzpůsobení stávajícího. Jediným pokrokem je v tomto případě pokrokový vývoj jazyka.

Upravil/a: Drap

1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?annas Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
Filip84

No, nevím, čím myslel, bez urážky.

Je to stejná konina jako říct, že dřív se chodilo pěšky (2–3 kmph, 20–30 km/den), pak se jezdilo diligencí (6 kmph, 50–60 km/den), pak poštovním rychlíkem (10 kmph, až 200 km/den), dneska máme auta, rychlovlaky, autobusy a letadla, ale je to jedno, protože z místa A na místo B vlastně doputuješ i po svých. 🙃🙄

Taková konina, tvl! 🙃

Za prvé, výserny byly jenom na hradech, případně ve velkých klášterech. Nejen sprostý lid, ale i měšťanstvo či nižší duchovenstvo chodilo chcát a srát na hnojiště nebo někde do křoví. Ve městech to vykonávali do vědra a pak „pod rouškou tmy“ vylejvali na ulici, poněvadž to bylo veskrze Rathausem zakázáno. A ráno v to pustili kury a prasata, takže to pak bylo extra „zdravý povětří“, v takovým městě! 🤢

Ony i ty výserny nebyly žádné bůhví co. Prostě krakorec a na něm dřevěná nebo vyzděná budka, v který bylo prkno, no, jak v kadibudce, nebo už ten „trůn“ byl vyzděn z kamene, no a nějaký Leintuch na tom nebo tak něco, aby urozenou řiť nezáblo, no a tam si urození páni, panny a paní sedli a vykonali potřebu.

Co z vysoce urozené řiti vypadlo nebo co z vysoce urozené osoby vyteklo, padalo volným pádem kolem zdi, v lepším případě do hradního příkopu. A v nejlepším případě do hradního příkopu, v kterém byla voda, v který se pak mylo a pralo. 🙃🤢

Naši předkové totiž neuměli rourou svést okap někam, proto chrliče. Prostě neuměli udělat nějaký systém, kterým by urozené lejno a chcánky odpravili na nějaké vysoce urozené hnojiště. Ano, existovaly výserny, že byl okap sveden dolů, pod srací otvor, a pokud pršelo, tak to tam řádně propláchla dešťová voda. Mělo to ale jednu nevýhodu, pokud dlouho nepršelo, tak pod vysoce urozenou řití byla kupka lejna a použitých hadrů k řiti utírání, a protože tehdá se věřilo, že z podobných alotrií vznikají mouchy a hovada, tak tato rozličná havěť potom obtěžovala vysoce urozené řiti, takže se to moc neujalo. Smyslem bylo, aby na vysoce urozenou řiť, frndu či jiný „nástroj“ méně foukalo, ale zase to mělo tyto vedlejší neduhy.

Jak se přestaly stavět hrady někde na kopci a začaly se stavět manské hrady a zámky, tak jednak nebylo kam by hovno padalo, to za prvé, no a za druhé, začaly se stěny omalovávat a zdobit sgrafitti, no a nechceš si posrat a prochcat draze omalovanou zeď, že?

Tak se od stavění výseren na krakorci upustilo a začaly se stavět výserny v interiéru. Bohužel mi není známo, že by někde taková výserna byla zachována, na některých zámcích jsou výserny barokové, ty ale už doznaly jistých změn, arciť funkce byla stejná:

byla to skříň, taková truhla nebo kredencie, záleželo na tom, kde to bylo a kterak bylo lze zajistit soukromí při tlačení. Nejčastěji to byla lavice (taková byla třeba v Losínu v tzv. staré cukrárně, nebo i v tzv. rodové galerii, znalý to místo pozná, kde ta výserna stála), zvedlo se víko, tam byl otvor pod poklopem, pod ním vědro s vodou, ke kterému byl přístup skrze přední dvířka. Jak vysoce urozené panstvo vykonalo potřebu, přiběhla popelka s vědrem naplněným vodou, posrané / pochcané vědro vyjmula, nahradila čistým a výserna byla připravena k dalšímu užití.

V tom by problém nebyl, v tý době nic lepšího prostě nebylo. O to, že to musela děwka služebná vynášet, taky nikdo nedbal, popelek bylo na každým zámku či hradu větší desítka, měly to ku stravě a jako robotní povinnost, měly se tam dobře.

Problém byl nerudovský: „kam s ním“. Takový lejno urozený končilo někde za zámkem na hnojišti, nejlépe kousek od studny. Ale i když to nebylo kousek od studny, tak běžně byla studna kontaminována, no a skrze to pak řádil vražedný průjem.

Pokrok přišel až v 19. století, až se zaváděla do zámků voda a kanalisace. U měšťanstva až někdy s pavlačovými domy, které měly studnu, a na každý pavlači na konci nějaký záchod, co ústil do kanalisace. No ale to jsme už po roce 1848, a spíš ještě později.

Sprostý lid doznal změny až někdy v 50.–60. letech, většinou.

Tak nechť si každý uváží, jestli vykonává potřebu stejně kvalitně jako naši předkové, taky podle stavu. Já se obávám, že tak 99.99% lidí vykonává potřebu dnes násobně kvalitněji než nejurozenější jasnost, milost, výsost či veličenstvo před několika stovkami let.

Ale tak jako? Ano, srát se chodí pořád stejně, chcát jakbysmet, stovky, tisíce, desítky tisíc let. Jenom hrozí dneska někomu, že při lejna tlačení bude roztrhán vlky, například? 🙄🤦🏽‍♀️🤦🏽‍♀️🤦🏽‍♀️

Upravil/a: quentos

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
aliendrone

No, řekl bych, že „aforismus za každou cenu“. Je zjevné, že pan Sobotka kadibudku nikdy nepoužil. Samotný odér stačil k tomu, že se člověk rozmýšlel KUDY to z něj půjde – spodem nebo HOREM? Natož aby ji musel „vybírat“(VELICE impresivní, nezapomenutelný zážitek)!

To by se mu jevil splachovací záchod jako vysoká příčka hitparády technologického pokroku. 😉 😁

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
zjentek

Jakýpak technologický pokrok. I ten Ind kdesi z džungle ví, jak důležitý je po velké potřebě kontakt s vodou. A pohleďme na možnosti hygieny standardního WC evropského typu. Po základní tělesné potřebě jsme z praktických důvodů (pohodlnost) vodu dávno nahradili papírem. Však „to nějak vydržíme“, než se zase dostaneme do koupelí/lázní. Fuj. Jsme jako primitivní zvěř, v přírodě nevídaná.

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
annas

Autor zjednodušeně uvedl, žjak se měnily názvu záchodu,. Jde o n škteré Historické názvy z pohledu jazykas,

https://www.bi­dety.cz/vylet-do-historie-zachodu/

Avatar uživatele
Filip84

Z původního dotazu to nebylo seznatelné, sorry, jako. 🤷🏽‍♀️

Nový příspěvek