Jaké společnosti legálně vydělávají avšak největší užitek z toho mají zaměstnanci?

Disraeli

Zaměstnanci nemohou mít největší užitek, pokud ho nemá zaměstnavatel, proč by proboha vůbec podnikal? Zaměstnanci mají mzdu/finanční OHODNOCENÍ odpovídající jejich profesi, významu ve firmě a jejich postavení v ní.
Správně je to tak, že užitek z toho musí mít všichni. Zaměstnanci mají pravidelnou a jistou mzdu, benefity, stabilitu/zázemí, všechno za ně obstarává zaměstnavatel, včetně veškeré nebo většiny odpovědnosti, kterou nese on, atd. Pracovat jako zaměstnanec je velmi jednoduché – ano, práce to může být jednodušší i namáhavější, ale to je jedno, o to nejde, stále zde není žádné velké riziko, zodpovědnost, náklady a povinnosti vůči „milionu“ dalších lidí/institucí jako u podnikání, zaměstnanec nemusí nic, než jen dojíždět do zaměstnání a vykonávat tu (zpravidla) rutinní práci od – do. Zaměstnavatel si zase ty lidi najímá, aby pro něj něco dělali, jejich práce je pro něj nějakým způsobem přínos (nikoli vždy jen finanční) jiank by je nepotřeboval, forma kapitálu, zároveň i náklad – ale takový, který by se měl oplatit (jinak by to nemělo smysl). Je to dobrovolné, nikdo nikoho nenutí a nechápu zaměstnance, co si neustále stěžují a svou práci nenávidí. Podnikatel a zaměstnanec nejsou v rozporu, zaměstnanec nemůže jít proti firmě (šel by proti sobě), podnikatel nemůže jít proti zaměstnanci (šel by proti sobě/firmě… pokud to ovšem není zbytečný/obtážný zaměstnanec, kterého je třeba nahradit).
Problém mnoha zaměstanaců je, že se neumí vžít do podnitatele (ani do nikoho jiného) a ani neví, jak ta firma funguje nebo o čem tento vztah je. Myslí jen na sebe a stále by něco chtěli – třeba i na úkor firmy a i nespravedlivě – hlavně i přidat, oškubat tu firmu nebo ji i zničit (přinejmenším ji nějak uškodit). Neznají anni vlastní smlouvy, nevědí co je přesně náplní jejich práce, co smí, nesmí/jaké mají povinnosti…

Kde mají největší užitek zaměstnanci? V prodělečné společnosti, kde majitel nemá zisky, ale zaměstnance i tak vyplácet musí (od toho jsou rezervy, půjčky apod). Může jít o blbé období nebo špatné hospodaření, ale zaměstnavatel prostě musí dostát svým závazkům a má povinnost postarat se o zaměstnance za všech okolností a „něco“ jim poskytovat, i když mu to akutálně nic nevynáší. Pak jsou případy (a není jich málo), kdy má podnikatel jen malé zisky a i jeho zaměstnanec/za­městnanci mají nakonec měsíčně víc, než on… čili po odečtení všech nákladů je na tom podnikatel/za­městnavatel hůř, než jeho zaměstnanec.
To jsou ale případy špatných nebo (momentálně) nevýdělečných společností/pod­nikatelů… a to není dobře a ani to nemůže mít dlouhé trvání. Firma, která pořádně nevydělává nebo dlouhodobě neroste, tak si ani nebude moct udržet ty zaměstnance – nebo jim dávat výhody (vyšší mzdy, všelijaké benefity, prémie, lepší podmínky, firemní zařízení, usnadnění práce,..).

Firma má poskytovat zaměstnanci spravedlivé ohodnocení a případně i možnost růstu, polepšení si (časem, jeho snahou), měl by mít bezpečné a dobré prostředí, různé benefity a zároveň by ho jeho práce měla bavit – on sám by měl být odběratlem/zá­kazníkem i reklamou pro tu firmu (šíření dobrého jména). Zkrátka by to měl být spokojený zaměstnanec (ale zároveň sám musí k něčemu být a snažit se skutečně kvalitně pracovat pro tu firmu). Je dobrý (hlavně u a.s.) třeba i malý/malinký podíl na firmě k platu… zaměstnanec pak vidí, že když firma roste a rostou ji i zisky, roustu i jeho příjmy. Pak nakonec i sám od sebe investuje – do této firmy nebo i jinam a získá si i nějaký ten finanční přehled, finanční gramotnost. Malé procentíčko ze zisku není pro majitele/podni­katele zase taková pohroma (může se spjetně oplatit) a pro zaměstnance to může být skvělý přínos, ale hlavně i motivace. I malé procento u velkých zisků udělá hodně – zvlášť u firmy, která rostě. Je rozdíl 0.3 procenta z 1 milionu Kč nebo 0,3 procenta ze 100 milionů. Zde myslím obyčejné dělníky a jiné pracovníky, nemluvím o prodejcích, kteří mají procenta z prodeje – ale to je taky dobrý případ spravedlivého ohodnocení. Takový zaměstnanec si příjde na tolik, na kolik je dobrý (jako prodejce, což je hlavní náplní jeho práce). Čím lepší je, tím víc vydělává, tím větší provize… a takhle to platí nejen u prodejců. Pokud se kterýkoli pracovník snaží a chce si polepšit, tak skoro v každé společnosti jsou podmínky, aby vydělával víc, měl jinou pozici, víc možností/příjmů, atd., jen musí sám přidat na své vlastní hodnotě – coby zaměstnance a něco pro tu firmu znamenat, něco pro ni dělat. I obyčejný řadový dělník může povýšit – třeba se z dělnické práce dostat do jiné (v té samé firmě) – jen pro to něco musí u/dělat a to obnáší něco málo víc, než co se žádá jeho rutinní, běžná práce. Víc, než je jeho minimum, které se po něm žádá.

Proč ale poměřuješ užitek zaměstanců se zákazníky? To moc nechápu… Zákazníci samozřejmě musí z té firmy NĚCO mít, něco co potřebují – určitý produkt/službu – za které zaplatí (to je pro firmu ale i zaměstnance příjem). A měly by být, co nejlepší, nejkvalitnější. A každý člověk je zákazník – někdy, někdě a jakože časo. taky bys nechtěl, aby na tebe byl personál hnusný, aby ti prodávali šunty, poskytovali mizerné služby a cítil ses tam špatně…

Upravil/a: Disraeli

2Kdo udělil odpovědi palec? Rocker, Filip84 před 579 dny

0 Nominace Nahlásit

Filip84

Nejprve „věcná“: zákazník má z McDonald´s leda tak prd. Ano, McDonald´s je vcelku úspěšný řetězec (ale jeden z mnoha, to – zase – jenom tady je z toho konsumní kostel!), má nastavené, a zjevně i vymáhané a fungující (což není vždycky pravidlem!) postupy, takže to bistro nesmrdí, nedělá se na přepáleném tuku a ten produkt chutná stejně v Ostravě, jako v Karlsbadu. Ale tím Schluß.

Co „z těch peněz … tam teče pouze pro zákazníka“? To Schlichte, co za ty peníze dostaneš!? Vždyť se to nedá žrát, proboha! 🙂 Sorry, jako, ale „burgr“ se nerovná ani ne 2 oz vážící extrémně průmyslově zpracovaná placka, přemražená do bezvědomí a houska s tunou cukru od nejmenovaného výrobce. O jiných produktech ani nemluvě. Ano, mají tam vynikající zmrzlinu (Amíci umí – však to soudruh Stalin nechal okopírovat, a tak vzniklo sovetskoye morozhenoye) a vcelku ok saláty – hlavě jsou čerstvé. No a vodu, balenou, a tím končí celý příběh, jako. Jestli tam někdo žere něco jiného, je to jeho právo, ale pak ať se nediví, z takového Gabelu bych byl smutný ještě tejden.

Disraeli Ti toho napsal docela dost, a docela dost pregnantně. Já to, zase, rozvedu z jiného úhlu pohledu, no a tak trošku zase jinak.

Já nevím, co jsou ti naši lidé zač. Vlastně víc rozumím Karíevropanům (Indoevropanům), než Čechům; vysvětlím:

Portugalci jsou líní, jak nachlastané vši. Vztaženo na naše poměry budou, naprosto v klidu, pracovat 6 hodin denně, z toho 3 hodiny před siestou a 3 hodiny po siestě, takže tím mají zadrbaný celý den, za Kč 15,000.00 – Kč 18,000.00 čistého, po 2.5 hodinách (z každé půlky pracovní doby) už udělají leda tak prd a přesně, jak „padla“, tak jich není. Ale jsou happy! Na rovné střeše (protože tam moc neprší) jim čouhají, dávno zrezlé, traversy, že by se, jako, možná, snad, někdy něco přistavělo, ale to by se musel nejprve uklidit ten burdel ze střechy, normálně jsou s to na ní skladovat železný šrot. A jsou happy, jsou v klidu, s úsměvem na tváří.

Vlaši jsou podobní, akorát ne tolik, ne až tak moc velcí salámisti. Ale taky, že jo, je tam většinou hic, furt chlastají to víno, pak je (taky) siesta a – to hlavně – noční život! A jsou šťastní, nestěžují si, usměvaví, obouchaná kára a pojďme.

Němec, pokud má být v práci 6.00 a.m., tak tam 5.58 a.m. je, přesně v 5.59.59 a.m. začne pracovat, a pokud nejde na záchod, nebo se napít, tak kontinuálně, stálým tempem, pracuje do pausy. Z pausy odchází přesně tak, aby, když mu pausa končí v 11.30 a.m., v 11.29.59 a.m. začal pracovat, a – opět – stálým, „pomalým“ tempem pracuje do „padla“. Ví, jaké má možnosti, ví, co umí a co neumí, je korrektní k zaměstnavateli a zaměstnavatel k němu. Ordnung muß sein! 🙂

Brit (kromě Skotů, a Lidové republiky South Yorkshire, a jak je to v Nejkatholičtějším státu Prales /Severní Irsko/, opravdu nevím – tak odvážný, abych tam jel, nejsem! 🙂 ) chce vlastní domek s hustým trávníkem, o délce 1" a ploše 3´ x 5´, před ním, chce Vauxhalla „GLX“ s mlhovkami a palubním počítačem, takže pracuje, od 9.00 a.m. do 5.30 p.m., je loyální, spolehlivý, otužilý, zvyklý na „tvrdý život“, protože žere to anglické jídlo, a na přísné, ale korrektní, zacházení z „viktoriánské“ ško­ly.

My!? My máme „Indiány“ a „cowboye“, máme „westernová městečka“, idiot Zahálka, co vypadá, jak kůň zkřížený s opicí, šije „kilty“ po česku, které nemají s kiltem společného vůbec nic (takže máme i „Highlanders“!). Máme „dače“, stejně, jako Bavoráci, gypsové trpaslíky a žereme gastroporno. Celému světu jsme pro smích, tak to prostě je.

Jenže, tomu kitschi, bohužel odpovídá i přístup k práci a dokládáš to i Ty (nic ve zlém): nevíme, co chceme. Průměrný český zaměstnanec chce nereálné ceny – za telefonní paušál, nejlépe by chtěl bydlet na státní outraty, a taky za svou práci!

Já jsem, sice, typický zaměstnanec, ale to, co napsal Disraeli, a co je svatá pravda, mne zajímá naprosto stejně, jako jeho – jako zaměstnavatele, podnikatele – arciť z jiného důvodu; vysvětlím:

Já mám basic phone plan (volání, SMSy, 0.5 GB dat) a ADSL internet, za obojí platím něco těsně přes Kč 500.00, a je to – zhruba na 1/2, takže něco přes Kč 250.00 basic phone plan, a to samé ADSL internet (rychlostí, jaká u nás je, prostě: dostupnou, nejvyšší, vyšší technologie a) není a b) nechci: nebudu kupovat jiný modem, když mám dva vydražené na aukru po Kč 1.00, takže oba, i s dopravou, stály něco přes stovku 🙂 ). Nechci basic phone plan za Kč 50.00, nejsem debil, na tom nemůže ten operátor vydělat. Ale taky mu za to nedám ceníkovou cenu něco přes Kč 400.00, protože nemám na čele napsáno „Kočička Kitty“.

V práci je to Ausgerechnet to samé. Já vím, naprosto přesně, kolik u nás, kde, může vydělat „prodavač specialista“, i „vedoucí dne“, i „zástupce managera“, a zhruba i to, kolik bere „store manager“. Nejlíp platí Lidl, to asi už dávno není tajemstvím, pak Kaufland, a pak se to tak nějak, plus minus, srovnává – tam je o nějakou korunu víc, ale zase stravenky cca Kč 50.00 a přes Kč 20.00 z toho platíš, a tam je – zase – plně hrazená stravenka Kč 100.00, a tak podobně.

„Prodavač specialista“ může mít něco mezi Kč 130.00 – Kč 170.00 čistého na hodinu (krom Lidlu, tam je víc). Chtít Kč 250.00 můžeš, ale pošlou tě s tím doprdele, jednoduché. Proč by ti to, jako platili!? 🙂 Za Kč 110.00 dělat můžeš, u soukromníka, poďobaného, nespolehlivého, i za míň, i „čistá ruka“, můžeš. Ale pak si nestěžuj, že!

Lidi pořád nadávají na peníze. I když mají (v Lidlu), po těch letech, ty ženské cca Kč 200.00 / hodinu čistého, včetně všech bonusů, tak nadávají. Ale nadávají ti, co prd dělají, netáhla, s lachtaní nemocí, co se vezou.

U nás je to komplikované: za Husáka byl státní kapitalismus (arciť tomu ten stát sám říkal jinak, tak žádný socialismus tady nikdy nebyl, ani za Protektorátu, ani za ČSR / ČSSR po válce a komunismus je nebezpečná, nesmyslná a nedosažitelná /utopická/ vise). Takže, stát stavěl byty, kde se bydlelo za „pánbů zaplať“, předlužit se nešlo, práce byla přidělována Stranou a Vládou, přes 90% lidí byli, vlastně, státní zaměstnanci s platem. Všecko má svá pro a proti, každopádně: to bylo, není a nebude. Sozialexperiment skončil.

Když ten régime a státní kapitalismus skončil, tak tady bylo – naivní – „revoluční“ nadšení – od toho máme konstituci, Listinu základních práv a některé zákony. Na papíře, realita je jinde. Od devadesátek tady nikdo nevládne. Všecko funguje silou vůle, politikům a vládě navzdory. Bytový fond, který měl z větší části přejít na obce, se úplně rozpadl, co byla družstva (výrobní, zemědělská …), fabryky (některé funkční, některé nefunkční: jako vždy a všude), to se, z části, rozkradlo, z části prodalo do zahraničních rukou.

To všecko je, sice, nemilé, ne ani tak normálně, ale hlavně v Lidové republice Sudety, tam je to zralé na Marshallův plán, nebo časem na občanskou válku, nicméně není to největší problém.

Největší problém je, že my jsme, relativně rychle, přešli do toho „tržního“ modelu, ve kterém je imperialisticko-kapitalistický západ (logicky: žádná „cesta mezi“ nebyla, na to nemáme „koule“), akorát nám k tomu, abychom v něm mohli dobře fungovat a prosperovat, schází všecko: přístup pracujících, „kapitalisti“ – od drobných, až po ty velké.

V klidu, to se poddá, akorát to bude ještě dlouho trvat. Ono taky hysterie kolem té choroby položila spoustu těch drobných (a v těch je víc dobrých!) na buben. Nebo nepoložila na buben, ale na lopatky, tak museli, třeba, redukovat zaměstnance.

V každém případě, co tedy alespoň pozoruju u kolegů, i u podřízených, co jsem míval pod sebou, máme zapšklou, línou a neskutečně hloupou, starou generaci, která je negativistická, líná, nepružná, nepřizpůsobivá (ne všichni, ale většina určitě), na druhé straně, jak jsou blbí, a jak jsou maloměšťáčtí, tak jsou s to trávit čas v práci přesčasem za směšné peníze. On bude v práci, v průměru 240 hodin měsíčně a vydělá si, čistého, Kč 33–34,000.00. Já budu v práci 140 hodin měsíčně a vydělám si Kč 25,000.00 čistého. To nepochopíš! 🙂

Pak máme mojí generaci, která nemá identitu, neví, co chce, do práce moc není, ale, alespoň – jako většina těch starých – má nějaké pracovní návyky, nějakou „reálnou“ spolehlivost a – naštěstí – o kousek větší soudnost a alespoň náznak pracovního sebevědomí. Opravdu nebudou, tedy většina, trávit 240 hodin v práci, budou tak 180, ale za těch 180 hodin budou chtít tak Kč 35,000.00. Což je nereálné, ale to jim nevysvětlíš, takže budou frustrovaní, nespokojení (a neurotičtí), a buďto se s tím smíří, a pak, arciť trochu jinak, budou připomínat tu starší generaci (pasivní agresivita, negativismus, skrytá neochota …).

Pak máš mladé (po roce 2000 narozené), a to je katastrofa. Nevysvětlíš tomu, že když jde druhý den do práce (ne tak ráno!), že se den před tím nechlastá, nebo nespí celou noc se spolužačkou. Hulí to. Fetuje to. Z ničeho nic ti to nepřijde do práce. Hyperprotektivní výchova, úplní mimoni, zcela nereálné představy, lachtaní nemoc. Část se srovná: oni, dříve nebo později, narazí, prachy zase chtějí, protože to je bunda za pět tisíc sem, a placatý přístroj za desítku co dva roky tam, atp., no a pokud nesypou rodičové, tak se to, většinou, poddá.

Relativně vklidu jsou ti mezi, tj. ty ročníky 1993 – 1998, zhruba. Nebudou ti ani 180 hodin v práci, ale normálně dělají. Většina už z nich to „počuni“ má za sebou, takže pokud nejdou cestou váguse, tak se s nimi dá. Jsou ještě mladí, zdraví, takže jsou i relativně positivně naladění. V tom vidím, jisté, světlo na konci tunelu, otázka ovšem je, jak jim to vydrží, protože frustrační odolností taky příliš neoplývají.

Vždyť to není až tak složité, ne? Ty něco umíš. Pokud neumíš: postarej se, abys uměl. Je úplně jedno co! I mísy někdo musí umýt. Buďto umíš hlavou, nebo umíš rukama, nebo umíš obojí, a nebo jsi umělec. To poslední pomiňme. Když umíš hlavou, tak je to asi jasné. Když neumíš hlavou, ale umíš rukama, práci máš. Vyhovuje ti rutina? Montoven je všude dost, ne? A není to všude práce „pro blbečky“, máš, třeba, fabryku, co vyrábí Hebele do aut (prd tomu rozumím, ok?, prostě: Hebele pro automotive industry), ale ne nějaká forma, že to tam prdne plast, pak ho to vyplivne, a ty to jenom vyndáš a dáš do bedny. Ne, děláš pinsetou, musíš mít dobrý zrak, motoriku (já bych na to neviděl! 🙂 ). A ty prachy za to jsou slušné, a oni mají, v té fabryce, i víc bonusů, já nevím, delší dovolenou, jídelnu, ale jako dobré jídlo, docela, a za „tři padesát“, flexipasy atp. Když si to spočítáš všecko dohromady, tak to jsou pěkné prachy, po pár letech, když si uděláš nějaký ten přesčas, tak to u nás leze k 30t čistého. Jasně, ale vedle budeš vyndávat ty plasty, co vyplivne mašina, za 20t čistého, a to tam budeš ještě víc hodin.

Prostě do té práce budeš chodit, budeš držet hubu, ledaže nebudeš vědět, co máš dělat. Když budeš marod, zavoláš, když půjdeš k lékaři, nebo k soudu, nebo něco podobného, tak to neřekneš den dopředu. A když budeš takto fungovat, tak budeš mít dobré hodnocení. Když narazíš na hovada, „bo aj v obecenstvu možů sedět voli“, tak máš zkušební lhůtu: půjdeš o dům dál, to patří k životu a neúspěch je to nejlepší, co tě může potkat. Tak? V čem je problém?

Ujasni si, co chceš, priority, co jsi ochotný a schopný do toho dát. Udělej si „rekognoskaci terrainu“, abys věděl, co je u vás reálné (protože co je reálné v obci Hlavní město Praha, není reálné ve Varnsdorfu, například). Nastuduj si, na co máš právo, že např. pracovní doba může být nejdéle 12 hodin denně, protože blbého dělníka všichni ojebají.

A jestli se Ti ani tak nelíbí, no tak začni dělat na sebe. I to se dá. Prostě to nějakou dobu zkousneš, budeš makat, jak „šeříkový negr na plantáži“, abys měl do začátku, a pak si budeš moct stěžovat leda tak na sebe.

A nebo se vez s davem, a pak si nestěžuj! 🙂

1Kdo udělil odpovědi palec? Disraeli před 579 dny

0 Nominace Nahlásit

Drap

V některých státech jsou takovými společnostmi samotné státy. Uřednici nic neumí, nic nedělají jen se občas připletou k nějakému podvodu či úplatku a potom z toho mají tito zaměstnanci větší výhody než samotný stát.

0 před 579 dny

0 Nominace Nahlásit