Historie úprav
Odpověděl/a – 9.říjen 0:32
Zaměstnanci nemohou mít největší užitek, pokud ho nemá zaměstnavatel,
proč by proboha vůbec podnikal? Zaměstnanci mají mzdu/finanční OHODNOCENÍ
odpovídající jejich profesi, významu ve firmě a jejich postavení
v ní.
Správně je to tak, že užitek z toho musí mít všichni. Zaměstnanci mají
pravidelnou a jistou mzdu, benefity, stabilitu/zázemí, všechno za ně
obstarává zaměstnavatel, včetně veškeré nebo většiny odpovědnosti,
kterou nese on, atd. Pracovat jako zaměstnanec je velmi jednoduché – ano,
práce to může být jednodušší i namáhavější, ale to je jedno, o to
nejde, stále zde není žádné velké riziko, zodpovědnost, náklady a
povinnosti vůči „milionu“ dalších lidí/institucí jako u podnikání,
zaměstnanec nemusí nic, než jen dojíždět do zaměstnání a vykonávat tu
(zpravidla) rutinní práci od – do. Zaměstnavatel si zase ty lidi najímá,
aby pro něj něco dělali, jejich práce je pro něj nějakým způsobem
přínos (nikoli vždy jen finanční) jiank by je nepotřeboval, forma
kapitálu, zároveň i náklad – ale takový, který by se měl oplatit
(jinak by to nemělo smysl). Je to dobrovolné, nikdo nikoho nenutí a nechápu
zaměstnance, co si neustále stěžují a svou práci nenávidí. Podnikatel a
zaměstnanec nejsou v rozporu, zaměstnanec nemůže jít proti firmě (šel by
proti sobě), podnikatel nemůže jít proti zaměstnanci (šel by proti
sobě/firmě… pokud to ovšem není zbytečný/obtážný zaměstnanec,
kterého je třeba nahradit).
Problém mnoha zaměstanaců je, že se neumí vžít do podnitatele (ani do
nikoho jiného) a ani neví, jak ta firma funguje nebo o čem tento vztah je.
Myslí jen na sebe a stále by něco chtěli – třeba i na úkor firmy a
i nespravedlivě – hlavně i přidat, oškubat tu firmu nebo ji i zničit
(přinejmenším ji nějak uškodit). Neznají anni vlastní smlouvy, nevědí
co je přesně náplní jejich práce, co smí, nesmí/jaké mají
povinnosti…
Kde mají největší užitek zaměstnanci? V prodělečné společnosti,
kde majitel nemá zisky, ale zaměstnance i tak vyplácet musí (od toho jsou
rezervy, půjčky apod). Může jít o blbé období nebo špatné
hospodaření, ale zaměstnavatel prostě musí dostát svým závazkům a má
povinnost postarat se o zaměstnance za všech okolností a „něco“ jim
poskytovat, i když mu to akutálně nic nevynáší. Pak jsou případy (a
není jich málo), kdy má podnikatel jen malé zisky a i jeho
zaměstnanec/zaměstnanci mají nakonec měsíčně víc, než on… čili po
odečtení všech nákladů je na tom podnikatel/zaměstnavatel hůř, než
jeho zaměstnanec.
To jsou ale případy špatných nebo (momentálně) nevýdělečných
společností/podnikatelů… a to není dobře a ani to nemůže mít dlouhé
trvání. Firma, která pořádně nevydělává nebo dlouhodobě neroste, tak
si ani nebude moct udržet ty zaměstnance – nebo jim dávat výhody
(vyšší mzdy, všelijaké benefity, prémie, lepší podmínky, firemní
zařízení, usnadnění práce,..).
Firma má poskytovat zaměstnanci spravedlivé ohodnocení a případně i možnost růstu, polepšení si (časem, jeho snahou), měl by mít bezpečné a dobré prostředí, různé benefity a zároveň by ho jeho práce měla bavit – on sám by měl být odběratlem/zákazníkem i reklamou pro tu firmu (šíření dobrého jména). Zkrátka by to měl být spokojený zaměstnanec (ale zároveň sám musí k něčemu být a snažit se skutečně kvalitně pracovat pro tu firmu). Je dobrý (hlavně u a.s.) třeba i malý/malinký podíl na firmě k platu… zaměstnanec pak vidí, že když firma roste a rostou ji i zisky, roustu i jeho příjmy. Pak nakonec i sám od sebe investuje – do této firmy nebo i jinam a získá si i nějaký ten finanční přehled, finanční gramotnost. Malé procentíčko ze zisku není pro majitele/podnikatele zase taková pohroma (může se spjetně oplatit) a pro zaměstnance to může být skvělý přínos, ale hlavně i motivace. I malé procento u velkých zisků udělá hodně – zvlášť u firmy, která rostě. Je rozdíl 0.3 procenta z 1 milionu Kč nebo 0,3 procenta ze 100 milionů. Zde myslím obyčejné dělníky a jiné pracovníky, nemluvím o prodejcích, kteří pak mají procenta z prodeje – ale to je taky dobrý případ spravedlivého ohodnocení. Takový zaměstnanec si příjde na tolik, na kolik je dobrý (jako prodejce, což je hlavní náplní jeho práce). Čím lepší je, tím víc vydělává… a takhle to platí nejen u prodejců. Pokud se pracovník snaží a chce si polepšit, tak skoro v každé společnosti jsou podmínky, aby vydělával víc, měl jinou pozici, víc „pravomocí“ atd., jen musí sám přidat na své vlastní hodnotě – coby zaměstnance a něco pro tu firmu znamenat, něco pro ni dělat. I obyčejný řadový dělník může povýšit – i se z dělnické práce dostat do jiné (v té samé firmě) – jen pro to něco musí u/dělat a to obnáší něco málo víc, než co se žádá od jeho rutinní práce.
Proč ale poměřuješ užitek zaměstanců a zákazníků? To moc nechápu… Zákazníci samozřejmě musí z té firmy NĚCO mít, něco co potřebují – určitý produkt/službu – za které zaplatí (to je pro firmu ale i zaměstnance příjem). A měly by být, co nejlepší, nejkvalitnější.
Odpověděl/a – 9.říjen 0:40
Zaměstnanci nemohou mít největší užitek, pokud ho nemá zaměstnavatel,
proč by proboha vůbec podnikal? Zaměstnanci mají mzdu/finanční OHODNOCENÍ
odpovídající jejich profesi, významu ve firmě a jejich postavení
v ní.
Správně je to tak, že užitek z toho musí mít všichni. Zaměstnanci mají
pravidelnou a jistou mzdu, benefity, stabilitu/zázemí, všechno za ně
obstarává zaměstnavatel, včetně veškeré nebo většiny odpovědnosti,
kterou nese on, atd. Pracovat jako zaměstnanec je velmi jednoduché – ano,
práce to může být jednodušší i namáhavější, ale to je jedno, o to
nejde, stále zde není žádné velké riziko, zodpovědnost, náklady a
povinnosti vůči „milionu“ dalších lidí/institucí jako u podnikání,
zaměstnanec nemusí nic, než jen dojíždět do zaměstnání a vykonávat tu
(zpravidla) rutinní práci od – do. Zaměstnavatel si zase ty lidi najímá,
aby pro něj něco dělali, jejich práce je pro něj nějakým způsobem
přínos (nikoli vždy jen finanční) jiank by je nepotřeboval, forma
kapitálu, zároveň i náklad – ale takový, který by se měl oplatit
(jinak by to nemělo smysl). Je to dobrovolné, nikdo nikoho nenutí a nechápu
zaměstnance, co si neustále stěžují a svou práci nenávidí. Podnikatel a
zaměstnanec nejsou v rozporu, zaměstnanec nemůže jít proti firmě (šel by
proti sobě), podnikatel nemůže jít proti zaměstnanci (šel by proti
sobě/firmě… pokud to ovšem není zbytečný/obtážný zaměstnanec,
kterého je třeba nahradit).
Problém mnoha zaměstanaců je, že se neumí vžít do podnitatele (ani do
nikoho jiného) a ani neví, jak ta firma funguje nebo o čem tento vztah je.
Myslí jen na sebe a stále by něco chtěli – třeba i na úkor firmy a
i nespravedlivě – hlavně i přidat, oškubat tu firmu nebo ji i zničit
(přinejmenším ji nějak uškodit). Neznají anni vlastní smlouvy, nevědí
co je přesně náplní jejich práce, co smí, nesmí/jaké mají
povinnosti…
Kde mají největší užitek zaměstnanci? V prodělečné společnosti,
kde majitel nemá zisky, ale zaměstnance i tak vyplácet musí (od toho jsou
rezervy, půjčky apod). Může jít o blbé období nebo špatné
hospodaření, ale zaměstnavatel prostě musí dostát svým závazkům a má
povinnost postarat se o zaměstnance za všech okolností a „něco“ jim
poskytovat, i když mu to akutálně nic nevynáší. Pak jsou případy (a
není jich málo), kdy má podnikatel jen malé zisky a i jeho
zaměstnanec/zaměstnanci mají nakonec měsíčně víc, než on… čili po
odečtení všech nákladů je na tom podnikatel/zaměstnavatel hůř, než
jeho zaměstnanec.
To jsou ale případy špatných nebo (momentálně) nevýdělečných
společností/podnikatelů… a to není dobře a ani to nemůže mít dlouhé
trvání. Firma, která pořádně nevydělává nebo dlouhodobě neroste, tak
si ani nebude moct udržet ty zaměstnance – nebo jim dávat výhody
(vyšší mzdy, všelijaké benefity, prémie, lepší podmínky, firemní
zařízení, usnadnění práce,..).
Firma má poskytovat zaměstnanci spravedlivé ohodnocení a případně i možnost růstu, polepšení si (časem, jeho snahou), měl by mít bezpečné a dobré prostředí, různé benefity a zároveň by ho jeho práce měla bavit – on sám by měl být odběratlem/zákazníkem i reklamou pro tu firmu (šíření dobrého jména). Zkrátka by to měl být spokojený zaměstnanec (ale zároveň sám musí k něčemu být a snažit se skutečně kvalitně pracovat pro tu firmu). Je dobrý (hlavně u a.s.) třeba i malý/malinký podíl na firmě k platu… zaměstnanec pak vidí, že když firma roste a rostou ji i zisky, roustu i jeho příjmy. Pak nakonec i sám od sebe investuje – do této firmy nebo i jinam a získá si i nějaký ten finanční přehled, finanční gramotnost. Malé procentíčko ze zisku není pro majitele/podnikatele zase taková pohroma (může se spjetně oplatit) a pro zaměstnance to může být skvělý přínos, ale hlavně i motivace. I malé procento u velkých zisků udělá hodně – zvlášť u firmy, která rostě. Je rozdíl 0.3 procenta z 1 milionu Kč nebo 0,3 procenta ze 100 milionů. Zde myslím obyčejné dělníky a jiné pracovníky, nemluvím o prodejcích, kteří mají procenta z prodeje – ale to je taky dobrý případ spravedlivého ohodnocení. Takový zaměstnanec si příjde na tolik, na kolik je dobrý (jako prodejce, což je hlavní náplní jeho práce). Čím lepší je, tím víc vydělává, tím větší provize… a takhle to platí nejen u prodejců. Pokud se kterýkoli pracovník snaží a chce si polepšit, tak skoro v každé společnosti jsou podmínky, aby vydělával víc, měl jinou pozici, víc možností/příjmů, atd., jen musí sám přidat na své vlastní hodnotě – coby zaměstnance a něco pro tu firmu znamenat, něco pro ni dělat. I obyčejný řadový dělník může povýšit – třeba se z dělnické práce dostat do jiné (v té samé firmě) – jen pro to něco musí u/dělat a to obnáší něco málo víc, než co se žádá jeho rutinní, běžná práce. Víc, než je jeho minimum, které se po něm žádá.
Proč ale poměřuješ užitek zaměstanců se zákazníky? To moc nechápu… Zákazníci samozřejmě musí z té firmy NĚCO mít, něco co potřebují – určitý produkt/službu – za které zaplatí (to je pro firmu ale i zaměstnance příjem). A měly by být, co nejlepší, nejkvalitnější. A každý člověk je zákazník – někdy, někdě a jakože časo. taky bys nechtěl, aby na tebe byl personál hnusný, aby ti prodávali šunty, poskytovali mizerné služby a cítil ses tam špatně…