Jak se postavit na vlastní nohy a říkat, co chcete, případně jak to má být?

a od čeho máš držku? To ti ji dal pánbů na ozdobu? Prosím tě už přestaň chodit tady a žij taky trochu prakticky. Tak třeba mě zastihneš tady, protože ze skutečnýho (praktickýho) života je mně tak k zblití, že teoretické bytí cíleně vyhledávám a speciálně tady doslova chrochtám. Je to jedinej způsob, jak se přenést z drsné reality života do naivní teoretické iluze, kde i podělaná existence bude vypadat „na úrovni“. Jenže… jestli jsi tady vyrostl? Mazej do života huxo! ;q
Doplňuji:
nečti to, běž a při další křivdě si otevř držku ..buď to vyjde a nebo se sem vrátíš, no co ;q

Upravil/a: zjentek

Ona ta nejjednodušší cesta nebývá ta nejrozumnější…mys­lete na to v takových situacích.

Asi nerozumím…
😉
Prostě to dělej, ne?
Líbí se ti holka v busu – oslov ji (třeba to bude ´ona´, pravděpodobněji ale nebude)…
Nechutná ti – řekni to číšníkovi (když ti hodně nechutná, řekni to rovnou kuchaři)…
Akorát to „plačící dítě“ bych neřešil – od toho je tam ta „matka“…
😉

Jíst co je (lepší jak drátem do oka),počkej až nějaká osloví tebe a nehas co tě nepálí…
http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Se­bekritika
…nevěř sám sobě a,když to přežiješ,tak možná poznáš ty správné životní hodnoty?!

Zvýšit sebevědomí, to už někde vygoogluj;)