Co znamená v modlitbě „ochraňuj nás od zlého“?

To znamená ochraňuj nás od nás samotných.

Poslední prosba Otčenáše je také v Ježíšově modlitbě: „Neprosím, abys je ze světa vzal, ale abys je zachránil od zlého“ (Jan 17,15). Týká se každého z nás osobně, ale jsme to vždycky „my“, kdo se modlíme ve společenství celé církve a za osvobození celé lidské rodiny. Modlitba Páně nás neustále otevírá rozměrům ekonomie spásy. Naše vzájemná zapletenost do hříchu a smrti se stává solidaritou v Kristově těle, ve „společenství svatých“.
Zlo v této prosbě není něco abstraktního; označuje naopak osobu satana, zlého ducha, anděla, který se protiví Bohu. „Ďábel“ [„dia?bolos“] je ten, který „chce překážet“ Božímu úradku a jeho „dílu spásy“ dovršenému Kristem.
„Vrah od počátku“, „lhář a otec lži“ (Jan 8,44), „satan, svůdce celé země“ (Zj 12,9) je ten, skrze něhož přišel na svět hřích a smrt a po jehož konečné porážce bude celý vesmír osvobozen „z hříchu a smrti“. „Víme, že žádný, kdo se narodil z Boha, nežije ve hříchu, neboť Syn Boží ho chrání a zlý duch na něho nevloží ruku. Víme, že jsme z Boha, ale celý svět má v moci zlý duch“ (1 Jan 5,18–19). „Pán, který smazal hřích a dopustil vaše viny, je s to chránit vás a střežit proti nástrahám ďábla, který proti vám bojuje, aby vás nepřekvapil nepřítel, který obyčejně zplodí vinu. Kdo se však svěří Bohu, ten se nebojí ďábla. ‘Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?’ (Řím 8,31).“
Vítězství nad „vládcem světa“ bylo dosaženo jednou provždy v hodině, v níž se Ježíš dobrovolně vydal na smrt, aby nám dal svůj život. To je soud nad tímto světem a vládce tohoto světa je „vypuzen ven“. „Začal pronásledovat Ženu“, ale nemá nad ní žádnou moc: nová Eva, „plná milosti“ Ducha svatého, je uchráněna od hříchu a od porušení smrti (neposkvrněné početí a nanebevzetí nejsvětější Matky Boží, Marie vždy panny), „Tu se had na ženu rozlítil a odešel, aby vedl válku proti ostatním z jejího potomstva“ (Zj 12,17). A proto Duch a církev prosí: „Přijď, Pane Ježíši“ (Zj 22,17.20): jeho příchod nás totiž osvobodil od zlého.
Když prosíme, abychom byli osvobozeni od zlého, modlíme se zároveň o to, abychom byli zbaveni všeho přítomného, minulého i budoucího zla, jehož je ďábel původcem a podněcovatelem. V této poslední prosbě církev přednáší Otci všechnu bídu světa. Církev zároveň s osvobozením od všeho zla, jež doléhá na lidstvo, naléhavě prosí o cenný dar míru a o milost vytrvalého čekání na Kristův návrat. Když se takto modlí, předjímá v pokoře víry sjednocení všech a všeho v tom, který má „klíče od smrti a podsvětí“ (Zj 1,18), „ten, který je a který byl a který přijde, Vševládný“ (Zj 1,8): „Vysvoboď nás ode všeho zlého, Bože, a dej našim dnům svůj mír. Smiluj se nad námi a pomoz nám: Ať se nikdy nedostaneme do područí hříchu, ať žijeme v bezpečí před každým zmatkem a s nadějí očekáváme požehnaný příchod našeho Spasitele Ježíše Krista.“
Zdroj: Katechismus katolické církve, § 2850 až 2854

Zdroj: http://www.ka­techismus.cz/pa­ragraf.php?sel_pa­ragraf=2850

Věřím, že Satan stojí za mnohým. Ale zkusme pár jiných příkladů. Třeba jak píše Zjentek – od nás samotných. Je spousta vtipných hlášek na toto téma: Náhon na štyri kolesá má tú výhodu, že zapadneš až na najodlahlejších miestach.\\\ Největší provoz je na cestách, které vedou do slepých uliček. \\\ To že ideme tak pomaly je dobre, lebo možno ideme zlým smerom. Atd.
Dalším zdrojem zla je, že už nejsme v prvotním ráji, ale vše v naší dimenzi kromě dobrého současně vede k námaze, utrpení i smrti. Člověk i zvířata trpí úrazy a zraněními, nemocemi, dravci, obtížným hmyzem, škůdci a nemocemi na plodinách,… A člověk snad v první řadě, jak už jsme řekli, trpí problémy, které působí sám sobě, druhým, i svým potomkům. Nicméně tím nechci zlehčovat roli Satana, ale o tom už blíže Pepa25.

Upravil/a: EKSOT123