Co to je Mahábharata?

Mahábhárata (dévanágarí: महाभारत) je spolu s Rámajánou jeden z hlavních staroindických eposů. Je klasifikována jako itihāsa. Itihāsy a Purāṇy jsou zmíněny již v Atharva Védě[1] a jsou označovány jako pátá Véda.[2] Tradičně je autorství Mahábháraty připisováno mudrci Vjásovi. Uváděná data vzniku se liší – tradiční datování vychází z faktu, že hovoří o Kali juze jako o přicházejícím věku.[3] Moderní datování uvádí 6.-4. století př. n. l. Je to druhá nejdelší báseň na světě[4] složená z 18 knih (parva) a 110 000 veršů. Její název vznikl ze dvou sanskrtských slov mahá (velký) a bhárata (pojmenování Indie odvozené od starobylého krále Bharaty).

Jádro příběhu se týká soupeření mezi dvěma polobožskými bratraneckými rody Pánduovců (pět bratrů – Judhištira, Bhíma, Ardžuna, Nakula a Sahadéva) a Kuruovců (100 bratrů, synů Dhrtaráštry) o vládu nad celým védským světem. Spor vrcholí bitvou na Kuruovském poli mezi rody a jejich spojenci. Bitva končí vítězstvím Pánduovců za pomoci Boha, Kršny.

Báseň obsahuje četné filosofické názory starých Indů a příběhy z Purán. Součástí Mahábháraty je i báseň Bhagavadgíta (Zpěv vznešeného).

Mahábhárata je nejoblíbenější dílo indické klasické literatury, které před pěti tisíci lety sepsal velký mudrc Vjásadéva. Líčí životní příběh pěti hrdinských bratrů, Pánduovců, kteří byli předurčeni vládnout Zemi. Jejich bratranci je však o království připravili, poslali je do vyhnanství a celý spor vyvrcholil bratrovražednou válkou. Jednou z hlavních postav příběhu je Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, díky němuž je Mahábhárata považována za posvátný text. Významnou částí tohoto eposu je Bhagavad-gítá, drahokam duchovní moudrosti Indie pojednávající o karmě, reinkarnaci

Zdroj: http://www.ha­rekrsna.cz/cvs/me­nu/knihy/mahab­harata

Za prvý-nevím,co to je …a za druhý-mě to uráží! 😁

Zdroj: Sůl nad zlato