Co je výsernice?

Prevét – středověký záchod.

"Nejstarším dochovaným záchodem v Česku je právě prevét, a to na hradě Přimda.

Pro často tradovaný český ekvivalent výsernice zatím chybí doklad v dobovém materiálu. Nevyskytuje se v žádném z českých slovníků od poloviny 14. do poloviny 20. století, nezachytila jej ani žádná z moderních lexikografických pomůcek, věnovaných staré češtině, ať již tištěných, anebo elektronických.. Existuje proto důvodné podezření, že jde o neologismus vytvořený po roce 2000.

Pro označení sociálního zařízení se uvádějí ve staré češtině následující pojmy: Bartoloměj Klaret z Chlumce, Glossarius (cca 1360) – záchod /priveta/, sráč /cloaca/, potřebnie /latrina/ (první dva výrazy jednotlivě doloženy i dříve); Daniel Adam z Veleslavína, Nomenclator quadrilinguis (1598) – záchod, prevít, sroň; Václav Jan Rosa, Thesaurus linguae Bohemicae (1680) – záchod, trativod, sráč, srovod / /prevít/; Jan Václav Pohl, Slovník řeči české (1783) – záchod, serna /Abtritt/"atd.

https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Prev%C3%A9t

Tedy místo, kam každý chodí pěšky – tak se často říkávalo.
--

Je zajímavé, že v etymologických slovnících, SNČ, Kotttově slovníku, Krameriově slovníku výraz uvedený není, jak uváději i starší jazykovědci.

Zřejmě jde opravdu o neologismus, který se rozšířil a použil se zpětně

Upravil/a: annas

Záchod ve středověku. Třeba na hradě: Pro hradního pána a pro jeho vznešenou stolici bylo určené patřičně důstojné místo, které se nazývalo prevét,ve staročeštině se mu pak říkalo velmi trefně „výsernice“. Tato zařízení ústila vždy přímo do hradního příkopu, kam z několikametrové výšky dopadlo právě vyrobené urozené lejno. Jestliže se v oněch místech zrovna nacházel nějaký člověk, patrně byl obdařen velmi nelibě zapáchajícím dárkem, který sem doputoval z výše posazeného prevétu. Možná, že právě tehdy se ujal hanlivý název „prevít“. Mezi námi, kdo by si v takové chvíli jadrně neulevil.
Obr. ve zdroji. 🙂

http://www.stas­tnezeny.cz/in­dex.asp?menu=1002&re­cord=25021