Čistě hypoteticky: snědli by jste psí maso (maso ze psa, ne pro psy)?

čistě hypoteticky: snědl bych ho mile rád, protože psi mají kvalitní maso spíše jako zajíc, kam se na ně hrabe kráva a prase ;D

Čistě pravdivě: jedno kamarád donesl klobásky,bože jak ty voněly,ochutnal jsem jednu,druhou,ale to už kamarád začal štěkat a mě došlo,že to musí být ze psa a také že bylo.No,kufr mi to neobrátilo,ale dlouho jsem se nemohl na klobásky podívat.

nesměla bych to vědět, inu možná už jsem ho někdy i měla co já vím .....haf haf

čistě teoreticky? asi ano – vždyť třeba kráva má krásné oči, jehňátka jsou tak roztomilá, dělají se salámy i z koní, tak proč zrovna pes získal takové výsostní postavení?
někde jsem četla, že oproti mýtům a představám v pravěku pes normálně sloužil jako potrava – že to nebyl nejdřív přítel, ale masová konzerva
chápu, že pro někoho je to nepředstavitelné, ale v nouzi…

Za mého mládí jsme často pořádali a organizovali taneční zábavy. Následně se pak uskutečnil tzv. haldamáš jehož součástí bylo, kromě vyúčtování i dopíjení zbytků a také pohoštění sestávající se z pečeného pejska. Ten byl již několik dní předem naložen do láku – tzv. opatřen česnekovými knoflíky. Dnes bych se tomu vyhnul a kromě toho maso většinou mělo divnou pachuť.

Proč ne? Vždyť se jedná jen o náš místní a národní předsudek.
V Asii je to běžná a chutná pochoutka.
Viz legendární reklama s „Bóbikem“.
Lidské maso je prý lehce nasládlé, ale složením je nejbližší vepřovému.
To bych ovšem pozřel opravdu jen v katastrofických situacích, při přežití má člověk zcela jiná měřítka a u trosečníků se běžně v podobných situacích losovalo bez jakýchkoliv vedlejších zábran

Snědla, ale ne ze svýho psa

Bez problémů ano , dřív byl pes jako živá konzerva ,nemám nic proti psům ,ale hlad je svinstvo. Problém bych asi měl se syrovým a neupraveným masem , nebo takovým ,které by se ještě hýbalo na talíři 🙂

Nejím ani jehněčí, když je z malých oveček…

V případě přežití bych ho snědla, ale také ne z naší Barči.

čistě hypoteticky: víte co jíte?
nie, čo je napísané, ale v skutočnosti?
Stalo sa mi v zahraničí, objednala som si jedlo, chutilo mi a až potom mi s úsmevom povedali, čo to vlastne bolo.
Odpoveď na vašu hypotetickú otázku:
ano a s chuťou, keď o tom neviem.

neee nikdyyy