Bojíte se rádi?

Nebojím se nejraději vůbec. Na horory se nedívám. Skok, padákem, let balonem, vylézt skalní stěnu, tam jde o adrenalin a o překonání sama sebe , to nepovažuji za strach, ale posunutím svých hranic.

Ne, já se totiž ani už nemůžu bát, neboť člověk jako já ví, že v tomto vesmíru mu už nic nehrozí.

Mě horská dráha moc nepostraší, ani horor. To takhle vycpaný kohout v noci v trávě u známé stezky, to je něco úplně jiného! Anebo zrcadlo… Ale ne to ve strašidelném domě, jaxkresluje. To ne. Naopak, to Opravdové! To v koupelně! To je teda jiná liga, to je o infarkt.

Mnoho z vás, prostých občanů- střípků méně osvícených zemí, se nepřestává bát svých drahých poloviček. Oprávněně. To ovšem my, probuzení k hlubokému uvědomění a i naši přátelé- spiritualisticky osvícení, už zpravidla žádné polovičky nemáme. My jsme jsme již napojeni na všehomíru a jako tací jsme propojeni nejen s celou existencí vlastního druhu jedinec po jedinci, ale také s druhem opačným, kus po kousku, sestrou po sestře a proto se taky již nebojíme, o nikoho, ani o své niterné já, neboť to je hluboce spirituální, neboť zde jsme jedním obrovským celkem ve všehomíru a každá jedna sestra je zde naší polovičkou, ano, každá jedna je naší půlí, naší pochvou obepínající celičký náš spirit, od samotného kořene přes jeho nekonečný rozkvět až k cílené explozi v ústrety celému vesmíru, který je zde v tu chvíli pro nás probuzené a my naopak pro něj a který jsme již celý poznali. A s tímto poznáním pochopili nesmyslnost falešných obav a strachů, falešných děsů. Děkuju.

To, co popisuješ NENÍ strach, ale jen forma rozrušní, napětí. Strach nastupuje teprve tehdy, když VÍŠ (jsi tutově přesvědčen), že to dobře NEDOPADNE. Stejně jako hodinky nejsou holínky, i když se obojí natahuje. Ano, v obou případech se uvolňuje adrenalin, jak píšeš atd., ale NENÍ to to samé.

Příklad: hraješ se revolverem (šestikomorovým) „ruskou ruletu“. Na první pokus máš šanci, že nebudeš mít mozek na zdi 5:1. Ano, je to značné napětí, ale ne strach. Ten nastoupí, až když jsi na řadě a revolver již 5× nevystřelil, chápeš? Jisté, pořád je zde (značně nepravděpodobná) možnost, že selže zápalka náboje a dobře to dopadne. Ale teprve TEĎ cítíš OPRAVDOVÝ STRACH, chápeš?

Takže ne, NEMÁM RÁD strach (je třeba vzít v potaz, že v takových případech ti celé myšlení jde „tak trochu šejdrem“) a co se týká hororů apod., pche! Nwm, ale mně přijdou většinou značně pitomé. Holka (polonahá, evidentně bezbranná, efektivního boje neschopná) má tři cesty, doleva světlá čistá, doprava také, ale ona vleze rovnou do neosvětleného tunelu, ze kterého se navíc ozývají silně podezřelé zvuky. 😐 A tam na ni skočí něco, co vypadá jak přerostlá žížala, která se vyválela v gumových medvídcích. Z toho by se se jeden vážně posral, nikoliv však strachem. 😉 😁 😁

Ne, není mě 5, nebo 10let. V mém věku to snad ani nejde.

Stáhnul jsem si na ulozto.cz Sinclair je to asi 500 hororových povídek, v PDF formátu, jinak to vyšlo v sešitovém vydání. Tak to mám v tabletu. Ale střídám to.

To je zvláštní, jak jsme všichni různí – někomu se líbí adrenalinový vzruš, zatímco jiní jsou spokojeni s poklidným životem. Ale myslím si, že je důležité mít rovnováhu. Bez nějaké dávky vzrušení by život mohl být trochu nudný, ale pokud je ten vzrušení neustále vysoký, mohlo by to být stresující. Každý by měl hledat svou vlastní rovnováhu.

Ano! Strach mě posouvá vpřed, nutí mě jednat a vede mě k růstu.