Vděčí hloupost za svoji existenci moudrosti, nebo by to mělo či mohlo být spíše naopak?

Nejspíš by jedno mohlo být bez druhého.

Moudrost se stejně musí nejprve nabýt, takže předtím než se člověk stal moudrým tak byl, jestli ne bloupým, tak přinejmenším nevědomý.

Ale moudrost nespočívá ve srovnávání s ostatními. Samotná moudrost zahrnuje vědomosti, zkušenosti, chápání a porozumění světu a člověku — a hlavně praktické využité těchto znalostí. Nikde není napsáno, že člověk, aby byl moudrý musí být chytřejší než ostatní (klidně by mohl být obklopen jen moudrými lidmi a všichni by za takové byli považováni).
Člověk je takový, protože prostě takový je = sám o sobě, netřeba srovnávat s ostatními.

Filosofové jsou doslova „milovníci moudrosti“ („sofia“ čili moudrost jinak přeložena taky jako „vědomost, schopnost, dovednost, zkušenost, znalost, poznání…“). Za filozofy označujeme ty, kteří jsou moudří a taky se jejich moudrost nijak nesnižuje, i kdyby byli obklopeni samými filosofy.

Takže ne. Sice si nemyslím, že by hloupost nemohla existovat, ale nemyslím si, že jedno je příčinou druhého (teda moudrost díky hlouposti nebo naopak). Pokud teda nepovažujeme nevědomost/nez­nalost za hloupost. Dítě je „hloupé“ protože dítě, je to věkem, časovou nevyzrálostí. Ale dětem je to vlastní, takže se nedají označovat jako hluopé. A když vytrostou nestanou se (některé z nich) moudrrými díky hlouposti, ale kvůli nabytým vědomostem, zkušenostem atd. (Samozřejmě ze začátku museli být neznalí než se stali moudrými, ale ta moudrost není důsledkem hlouposti).

Upravil/a: DoTazatel

Jako všechny protiklady, ani tyto jedno bez druhého být nemůže. Když shromáždíš všechny moudré, i mezi nimi najdeš ty méně moudré a v této nové společnosti budou platit za hloupé. Totéž lze říci i o těch hloupých. Tak by to dopadlo mezi krásnými a ošklivými, štíhlými a obézními, atd.

Bez světla není tmy a naopak. I zde platí vyváženost, což je stejný poměr váhy, ale pozor – váha jako taková bez závaží nepracuje vůbec. (;