Tak jak jste prožili dnešní spešl den?

Zaplaťpánbůh jsem byl v práci,kde jsem pracoval na jedné dobře placené zakázce,a byl tak ušetřen davové psychozy,která se line nepřetržitě z masmédií.

Celý den doma, při pořadech v TV jsem se neubránil vzpomínkám a divil jsem se jak těch 30 let rychle uběhlo. Nějak zvlášť jsem to ani neslavil. A co bych dělal, kdyby k sametovce nedošlo? Asi totéž, co dneska – užíval si důchodu.

Úplně normálně, den jako každý jiný, ta hysterie mě nezajímá. A nějací zmanipulovaní Pražáci už vůbec. Mě stačí občas vidět volební preference.

Docela rád jsem si připomenul tehdejší náladu, radost a pocit naděje. Uteklo to neuvěřitelně rychle.
Kdyby se nic nepohnulo, dál bych pracoval na povolení NV a chodil do zaměstnání odpočinout si a pobavit se.

„Škoda rany, ktorá padne vedľa“ a preto je škoda dňa, ktorý nie je využitý.
Je to prekvapujúce, ale 17.11.1989 som pracovala a aby som dodržala tradíciu, tak aj 17.11.2019 som pracovala.

Byl jsem na Národní na koncertě Spiritual Kvintetu a zapěl si s tisíci dalších lidí, že mám „ze svou pravdou stát"a "jednou budem dál“.
V soboru jsem byl v katedrále na slavnostní mši k výročí svatořečení Anežky České a to byl pro mě osobně vrchol připomínky 30. výročí.
(Plus jsem měl samozřejmě vyvěšenou státní vlajku).

Včera, 17. listopadu 2019, jsem byl na radnici a mluvim jsem tam se starostou. Také jsem byl účastníkem komentované prohlídky. Dále jsem nakupoval s rodinou v Kauflandu vánoční zboží. Kromě toho jsem byl na tabletu, kde jsem se snažil vydělávat přes jednu webovou stránku, ale nepovedlo se mi to.

Hltal jsem moudra některých pamětníků a obdivoval statečné řinčení bojovníků dozickými klíči, včetně hesel nejsme jako oni a mírumilovnost i z komunistů budou dobří podnikatelé včetně politiků a přídržtašek.

Kdyby se v roce 89 studentům nezadařilo jednoduše bychom byli tam kde je dnes Hongkong, pod permanentním útlakem, strachem a prakticky neustále v odboji proti režimu likvidujicimu jakékoliv známky nesouhlasu jakýkoliv projev samostatného myšlení.