Selhala někdy gilotina a proč?

Velká váha nože gilotiny, spojeného se závažím zvaným mouton (beran), zajišťovala, že nedojde k selhání a že poprava bude vykonána řádně a včas. Skutečně se za celou dobu existence tohoto popravčího nástroje nestalo, že by exekuce nebyla dokončena a čepel gilotiny zůstala zaťata v odsouzencově zátylku.
Pouze jednou došlo k jakési nehodě, ale ta byla trochu jiného druhu. V únoru 1836 byl popravován básník a vrah Pierr Lacenair, jenž se údajně celý život těšil na to, až skončí život tímto popravním strojem. Nechal si dokonce natisknout vizitky, kde se označoval jako »snoubenec gilotiny« Diváci na pařížském náměstí Saint-Jacques už podruhé onoho mrazivého únorového dne strnuli úžasem. Popravní akt, který normálně trval několik vteřin, se takto protáhl na několik minut. Kupodivu právě při jeho popravě došlo k nevídanému zádrhelu. Nůž sjížděl dolů, ale zastavil se těsně nad krkem odsouzence. Důvodem patrně bylo to, že se závaží vzpříčilo ve vodicích drážkách. Kat se snažil toto nepříjemné fiasko napravit tím, že dal nůž vytáhnout vzhůru, a pak provedl druhý pokus o stětí odsouzence. I podruhé však ostří zastavilo jen několik centimetrů od odsouzencova krku. Teprve napotřetí se exekuce podařila a »snoubenec gilotiny« se konečně dočkal a ocitl se v objetí své vytoužené nevěsty.
http://www.hrdel­nipravo.cz/po­pravy/gilotina­.html
🙂

Možná, když loupeživému rytíři zapomněli sundat brnění.

… na základě murphyho zákona: „Co se může pokazit, to se pokazí“ určitě …