Sbírám citáty od školních let. Snažím se je pochopit v souladu s autorem, dobou, kdy vznikly a zda stále mají platnost.

Setkávám se s citátyxv klžižvkách., které pravidelně luštím.

Používám citáty u svých otázek,. zajímá mě, ,jak je jiní chápou., zda jsou v souladu s mým výkladem a …

Proto je důležité uvést autora,, citát vytržený z kontextu může být chápaný jinak a nedává smysl.

Stejně mě zajímají aforismy, jde zpravidla o nadsázku, ironii, stručný pohled autora na určitý problém.

„Chatrný názor podepři citátem, chybějící nahraď aforismem.“ — Franciszek Bielaszewski
Zdroj: https://citaty­.net/temata/a­forismus/

I když na ciltátů užívání, především těch motivačních, na sociálních sítích jsou rozporuplné názory.

Ale pomáhají i při rozboru poezie, vedou k filosofickému myšlení nutí přemýšlet, , i když nikdo nemůže vědět, jak to jejich autor myslel.

Už jsem to několikrát vysvětlovala, že jeden básník odpověděl na dotaz, žáka, zda správně chápe verše z jeho básně – že to může to takl může být.

Důležitá je představivost, význam slov, použitých v jiném kontextu.

Překvapuje mě váš dotaz, zájem o citáty, když jste u mé otázky na vložené citáty nereagoval.

Upravil/a: annas

Co míníte slovy „pár základních citátů“?

Někdy se hodí použít některý citát, ale pro mne mají větší váhu vlastní
myšlenky a názory, protože je z nich zřejmé, že člověk o problému přemýšlel.
__

Jako citát lze použít kteroukoliv myšlenku z kteréhokoliv díla
libovolného autora, politika, …. případně i z vlastního díla.

Já se shoduji s názorem, že „citáty sbírají“ spíše lidé „nenápadití“,
takoví, kteří nemají vlastní nápady či myšlenky, nebo kteří vlastní
myšlenky (nápady) nedokáží obhájit. Použitím cizí myšlenky, citátu,
bonmotu nebo aforismusu se snaží zvýšit váhu svých slov.

Někteří lidé se dokonce domnívají, že pak budou působit sečtěle.
__

Opakovaný výrok někdy nemusí, ale často opravdu ztrácí svou krásu,
obsah i hodnotu. A co teprve případy, kdy někdo použije nevhodný citát,
tedy myšlenku, již nepochopil!

Na tom, kdy někdo zaznamenal některou myšlenku, většinou záleží.
Ti, kdo tvrdí opak, dokazují, že vzniku (či obsahu) té které myšlenky neporozuměli.

Opakování cizích výroků či myšlenek téměř vždy svědčí o nedostatku
invence těch, kdo se k němu uchylují.

Výjimkou by mohly být seminární, bakalářské, diplomové … práce. Ovšem
v řadě „vědeckých“ seminárních či závěrečných prací jde bohužel o to,
co zmiňují výše → o nedostatek (absenci) vlastních myšlenek a názorů
nebo o neschopnost vlastní myšlenky obhájit.