Proč si už téměř nikdo při práci anebo jen tak nepíská?

Tak mě napadá, že je to fakt. Taky jsem to dlouho neslyšel. Níže pár důvodů, které mě napadly:
.............­.............­.............­.....

• přibylo různých manažerů, darmožerů, ředitelů atd. a ti pracují s telefonem u ucha, takže pískat si u toho nelze.
• přibyla spousta takových, kteří nepracují vůbec, takže nikdy nezažijí, co je to zapískat si nějakou krásnou melodii u práce.
• mladí, pokud pracují, poslouchají hip hop nebo rap. A ten se pískat nedá.
• neseče se kosou, u které to šlo. Benzínovou sekačku by nepřepískala snad ani požární siréna.
• ubylo různých kutilů domácích, kteří na zahradě neustále něco pachtili. To byli častí „hvízdači“.

Dneska každej musí dřít jak Šternberk, aby ho nevyrazili. To potom na písičku není čas ani nálada.

Pískat každý neumí…
Dnes si i méně lidí při práci zpívá. Jak bylo řečeno, není proč, každý dře, chybí radost z vykonávané činnosti/práce, všude shon a spěch.
V zaměstnání to jde zřídka…

Ono musí být k tomu důvod. Mnoho prací za socíku byla brnkačka, proto se mohlo u ní pískat. Je to také o mentalitě. Někdo si nebude pískat ani k kdyby k tomu měl tisíc důvodů, a když je někdo v práci zcela vytížen, těžko si bude pískat. Masarik prohlásil: Práce musí být legrace. I když máme dnes mechanizaci a automatizaci větší než kdy jindy, brnkačka to obvykle není. Ale klídek, ještě se takoví občas najdou. Dnes jsem si v práci trochu pobrukoval i trochu popískoval, neboť mi po čase práce šla pěkně od ruky.

Jak pravil nedávno jeden dlouholetý poslanec, máme se jak prasata v žitě

Já jsem si pohvizdoval ( spíše posykával) stále a pohvizduji dodnes. Spoustě mých nadřízených to vadilo. Zřejmě měli jinou představu o uspokojení z vykonané práce.

A to ja si piskam docela casto, jen tak. Nastesti nejsem sama 🙂

Upravil/a: yuko