Proč neuvažují úředníci (úřednice)s ro­zumem?

Úřednící nejsou placeni za to, aby v práci uvažovali. Aspoň tak mi to příjde.

ale oni uvažují rozumem ..otázka je o čem uvažují. Jestli o tom, jak se mít lépe, nebo pouze o kosočtvercích ..záleží od kusu a představivosti

Někdy mě to na uřadech připadá,jako bych snad ty báby obtěžoval mezi pitím kávy a hraním karet na PC.

Protože ho nemají… 🙂

Pracovala jsem i ve státní správě a platí tam totéž, co kdekoliv jinde – jsou lidé, kteří umí používat mozek, a jsou i ti druzí. Jenom „srážka s volem“ je v případě úředníka poněkud bolestivější. Na úřady se většinou chodí něco vyřídit. Občas se dá trefit na můru, která se tváři důležiteji než sám starosta. Také jsem strávila čtvrt hodiny dohadováním, které k ničemu nevedlo. Zabralo až to, když jsem se zeptala, jestli je starosta v práci a zda má tušení, jakým způsobem pracují jeho podřízené.
Styděla jsem se za to, že jsem na stejném úřadě pár let před tím pracovala sama. Starostovi jsem se se svou zkušeností samozřejmě svěřila. Vím, že potom na radnici následovalo několik anonymních kontrol a několik lidí si muselo hledat práci jinde.

Hodně souhlasím s odpovědí „ocko“. Jako všude jinde v obchodech, u živnostníků tak i ve státní správě můžete narazit na … . Je to o lidech. Co je velký nešvar doby, že se místa neobsazují podle zkušeností (někdy starší úředník je i lepší než čerstvě vystudovaný ambiciózní člověk), vzdělání a přístupem k zákazníkům, ale hlavně kdo je koho známí. Nemusí nic umět důležité je, že má styky. To se bohužel děje v naší společnosti všude nejen ve státní správě. To je jedna stránka věci.
Ale nyní si je třeba představit pohled z druhé strany. Někdy solidní, zkušený pracovník narazí na arogantního žadatele, zákazníka, který má chování řeznického psa. Když je za den více takových zákazníků tak i normální zkušený člověk vypění a přestává slušně asertivně jednat. Kdo nezažil tak nepochopí.

Česílko,
nemáte pravdu ani v jednom ze svých tvrzení
(vycházíte z mylných předpokladů či z předsudků).

I státní úředníci mají zdravý rozum a také jej používají.
To, co je svazuje jsou interní předpisy a nařízení nadřízených.

Kdykoliv jsem cokoliv potřebovala na úřadě vyřídit,
setkala jsem se s ochotou, vstřícností a pomocí.

(Pro případné šťouraly:
Ve státní správě jsem nikdy nepracovala ani nepracuji.
Jde o mé zkušenosti s úřady.)

V žádném případě se nechci zastávat těch byrokratických úředníků ale jen jedna poznámka. Úředníci se musí řídít platnými zákony a nařízeními, které oni nevymýšlí. A ještě jedna poznámka – myslíte se, že řídit se tím, co není zakázáno je povoleno – je vždy správné?