Proč lidé nelicitují u smluvních cen?

U nás v maloobchodě smluvní ceny fungují tak, že obchod zveřejní nabídku (tím navrhne kupní smlouvu) a ty ji buď přijmeš, nebo nepřijmeš 😉

Nejspíš proto, že na takový systém nejsme zvyklí. Smlouvat s řemeslníkem o výši cen na faktuře se už příliš nedá. V obchodech jsou platné ceny dle cenovek. Zbývá tedy jediné místo, kde se dá smlouvání uplatnit, a to jsou tržnice a obchody cizozemců, kde ceny pevně stanovené nejsou.
Krásně jsem si „zasmlouvala“ v Zambii. Je to úplně jiný styl nakupování a když vidíte radost prodávajícího, když se s ním „handrkujete“ o cenu, nemá to nejmenší chybičku. Manžel z toho sice šílel, ale já kromě slušné ceny ještě pravidelně dostávala od prodejců drobné dárečky, takže se mi to líbilo tím více. Šla jsem si například pro sebe a dceru koupit náramek a nakonec jsem jich za cenu 2 dostala 5. A ještě dotyčný trhovec nabízel, že za dva dny bude mít nové zboží, ať se určitě přijdu podívat.
Doplňuji:
Vidíš to, vždyť říkám – nejsme na to zvyklí. Taky jsem v obchodě při větším nákupu prohodila, že by bylo vhodné poskytnout mi slevu a slevu jsem dostala.
Zde platí jako všude jinde – „líná huba = holé něštěstí“.

Upravil/a: anonym

Smluvní ceny jsou od slova „smlouva“ a ne „smlouvat“, byť mají obě slova společný základ, ve významu se liší. :)

Vždy je nejlepší říci: Nějaká sleva by nebyla? :D