Proč jsou Pražané tak strašně nafoukaní a drzí a mluvit s nimi je na zabití?

Nejsou. Většina z nich jsou úplně normální lidi.

Možná se jim nelíbí, když lidé hážou MILION LIDÍ do jednoho pytle.

Všichni ne, ale někteří si myslí, že když žijí v hlavním městě, jsou důležitější než ti, kteří žijí ve „zbytku“ Česka. Že jsou prostě „Nadčeši“. 🙂

Stačilo by to vypráskané hlavní město přestěhovat. Peníze by se zase přerozdělovaly jinde, a dostalo by se na jiné. I Janek Rubeš miluje Prahu, kde bydlí, ale dá mu to hodně práce.

V Praze, Jako všude jinde v republice a ve světě, respekt si uděláš jen tehdy, když něco umíš a umíš to dobře.

Protože se do Prahy přistěhovala kdejaká naplavenina.

Nechci odsuzovat, ale lidi z velkoměst jsou častěji drzejší a egoističtější, hlavně ti, co jsou tam od narození. Žijí rušným a rychlým životem (ještě rušnějším, než ostatní) s „potřebnou“ dávkou vyřídilky. Až útočné, agresivní,…
Hlavní město je u nás „něco.“ „Lepší“ lidi, víc možností a příležitostí, víc věcí, boahtší lidi, drahé bydlení, větší „luxus,“…
Vem si, jak je při pozemcích a nemovitostech důležitá i lokalita. Obyčejný dům, který by jinde stál pár málo milionů, zde stojí několikanásobně víc. Vila za cca 20 až 30 milionů, zde stojí až 70 milionů (jen proto, že je v Praze). Obyčejná kolikrát i malá… porovnáš s jinými domy/vilami někde jinde – stav, vybavení, celková velikost, a prostě všechno a uvidíš rozdíl v těch cenách. Kolikrát je hodně na pováženou, proč vůbec bydlet (a pracovat/podnikat) v Praze, když jinde bys snd skoro totéž mohl dělat kdekoli jinde a s menšími náklady… kolikrát lidé mají docela obyčejnou práci (průměrně placenou) i v Praze, tak by mě zajímalo, co je vede k tomu, žít tam… když stejnou nebo i lepší práci budou mít někde, kde nebudou mít takové náklady.
Dřív bývala královská města (kterých mohlo být v jednom státě nebo kraji/provincii spousta), tak se jedno jediné město nemohlo povyšovat jako jedinečné, i když bylo hlavní… a ono se to zdá, ale už jen to, že je to hlavní město (a ti obyvatelé žijí v hlavním městě) udělá svoje. Vědomí něčeho takového dodá jistý pocit… no nevím čeho, prostě důležitosti, hrdosti (až pýchy).

Upravil/a: Disraeli

Poněvadž v Praze se většinou rozhodne o osudu národa.
Rok 1948 provolávání slávy komunistům a Sovětskému svazu.
V roce 1968 blouznění o jiném ismu ve Varšavské smlouvě i když na soudruhy není spolehnutí / jugoslávský president J.B. Tito varoval soudruha Dubčeka, opatrně 10 let rozvolňujete nespěchat nebo to špatně dopadne / poté část UV KSČ zašle zvací dopis na UV KSSS a soudruh Dubček dne 13.8.1968 napíše Brežněvovi – ať UV KSSS provede co
uzná za vhodné.
No a v roce 1989 v Praze, nejsme jako oni uděláme tlustou čáru a proto zvítězila láska a pravda pro prekabátníky.