Proč člověk mívá „vypnutý mozek“?

Pohled do ohně uvolňuje, zvláště u večerního táboráku je příjemně. Kontrast světla a tmy, tepla a chladu, praskající dřevo – zřejmě instinkt předků – ochrana před divokou zvěří, dodavatel tepla.

Ale nezapomenu na požár, kdy za mrazivé zimní noci se objevila v dáli záře, plápolající plameny na kopci uprostřed lesa, nádherný obraz.
Jenže za chvíli jsem si uvědomila, že lidé přišli o dům a nebudou mít střechu nad hlavou. Co nezničil oheň, dokončili hasiči. Takže takový pohled bych už nerada viděla.

Ale máte pravdu, když k nám do domu sjel blesk po uzemnění a začal hořet gauč, na němž jsem seděla, pohled na oheň fasinující nebyl.
Od té doby se bojím ohně i vody. I když se tvrdí, že před ohněm člověk uteče, ale před vodou nikoliv.

Zřejmně nějaký pravěký pud,který má původ u opočlověka.

Možná je to tak, že oheň je ryzí přírodní reakce bez jakýchkoliv předesudků, nebo domněnek. Je to ryzí projev fyzikálna. Opravduz fascinující.

Spojenie meniacej farby a pohybu svetla, spojené s príjemným teplom a tichým praskotom dreva pri malom ohníku uvolňuje myseľ a telo príjima pozitívnu energiu. Ale, platí to len pri malom ohníku, nie táboráku, alebo požiare.

Myslím, že máme v genech z pravěku zakódováno, že oheň je bezpečí – dával teplo, světlo, umožňoval upravovat jídlo, a hlavně zaháněl šelmy. A vlastně možná i různý jiný síly – ve skoro všech magickejch rituálech, ať to jsou šamanský obřady s tancem kolem ohně, nebo čarodějnický kouzlení při svíčkách, se oheň nějak objevuje. Spousta národů pohřbívala své mrtvé žehem… možná nejen kvůli hygieně, ale i kvůli tomu, aby nějak odehnali špatné síly, neklidný duchy nebo aby zemřelému posvítili na cestu někam do jinýho světa? Prostě máme asi zafixováno, že oheň = bezpečí, život, klid.
A nepřišlo vám někdy, že oheň se chová jako živý stvoření? Potřebuje vzduch, reaguje na ruch ve svým okolí, musí mít potravu, jinak zemře. Přetváří energii. Musíte se o něj starat. Možná to v nás vyvolává něco jako pocit, že nejsme úplně sami…

Hned jsem si zapálila svíčku v solný lampě. A nebýt tak pozdě, rozbalila bych si na zemi vosky a šla bych si upatlat novou svíčku ze zbytků. Tak až zítra :o) Pěkná otázka, dík za ni!

Barva plamenů připomíná barvu slunce, celkově tyto barvy a záření z ohně působí dobře na psychiku člověka (stejně jako růžové solné lampy) z ohně vychází teplo a podobně. Máme to po tisíciletí zakodované v našem těla, protože jsme zřejmě jidíný organismus který se oheń naučil ovládat a vyloženě se ho nebojí. Existují i názory, že ovládnutím ohně začíná civilizace a jeho ovládnutí nás dovedlo tam kde dnes jsme.
A nemusí to být oheň jen venku, ale třeba i oheň v krbu apod.
Ono je to i trochu jinak – k ohni si sedáme až když máme vše hotovo, tak můžeme relaxovat. Plameny ohně mají svůj rytmus a pravidelnost nás dokáže uvést do pohody.