Odstehuji se pryč- je to jen zbabělý útěk?

df: Jasně, to je bez debat. Stejně tak je, asi, bez debat, že krátkodobě jí ten „útěk“ pomůže – změní prostředí, zbaví se toxickýho okolí, atp. Ovšem to, že má ve svým okolí toxický lidi, není problém jejího okolí, je to její problém – toxičtí lidé mají ve svým okolí toxické lidi.

Pokud prohlédla, pokud změní svůj přístup, převezme odpovědnost za svůj život, bude aktivně řešit, co řešit třeba, a naopak neřešit, co řešit netřeba, atp., povede se jí dobře. A minimálně ji to ulehčí „start“, že „odstřižení“ toxičtí lidé nebudou šířit drby, pomluvy, atp. To je bez debat. A povede se ji lépe, to je taky bez debat.

Já mám z toho však, spíše, pocit, že jde o „hurá akci“, prostě všecko na ni padá, tak se sebere, odejde a očekává, že se to tím vyřeší. Nevyřeší. Nebo takhle, z počátku, samozřejmě, bude velká úleva, ale jako toxický člověk na sebe – zase – naváže jenom toxické lidi. Takže „do roka a do dne“ bude, kde byla.

Je otázka, jak to bude realisovat: jestli, třeba, bydlí v nájmu, nájem zruší, nechá si vrátit kauci, najme si jinej byt, přestěhuje se, vybavené, nebo se kvůli tomu bude zadlužovat, nebo něco mezi tím …? Víme prd. Ale když už jsme v těch pocitech, mám z toho neutuchající pocit, že to nedopadne dobře! 😅

Ale, jak říkám: víme prd! 🤷‍♀️

Filip84: taky pochybuji, že je pozvednutá na vyšší level, že by nějak cítila, že je vnitřně na jiné úrovni a potřebuje se seberealizovat. Dnes, v době, kdy jsme propojeni přes sociální sítě, máme google, atd, jsme konfrontováni tolika informacemi, že jeden z toho může zblbnout. A taky ti lidi zblbnuti jsou. Sami pak neumí posoudit, jestli to, jak se sami popisují je skutečně to, co odpovídá realitě, nebo jsou to jen různě posbírané pojmy, o kterých někde četli.

Ale jakým způsobem se tazatel ptá, takovým způsobem odpovídám.

df: Sociální síť je jenom nástroj, problém je v uživatelích.

Běžný problém u „bezďáků“: je by nebyl až takový problém vytáhnout (po nějaké době na ulici, až si začnou alespoň něčeho vážit, že? 😅) z tý ulice do nějakýho městskýho bytu. Buď by jim ten byt zaplatil stát z příspěvku a doplatku na bydlení, při nejhorším, ale většinou oni jsou i s to nějak pracovat – no, zametat chodníky, vynášet koše, atp.: jak je zavřeš, makaj, jak šeříkový negr na plantáži, až jsem se divil, kdo je s to na Lageru makat! Najednou to jde! Nebyl by to takový problém, dokonce by i, v rámci možností, sekali latinu.

Problém je jejich sociální fond a jejich neschopnost a neochota (neochota, a z ní plynoucí neschopnost) ten sociální fond – prostě a jednoduše – opustit. Znám takového, co je na ulici od roku 1997 (je zázrak, že pořád žije, všichni kolem něho už zkapali!): teďka byl na léčení, na antabusu. A jo, byl „čistý“ – to poznáš na první pohled. Přišly Velikonoce, zase ju měl, jak z praku. Říkám: „Vždyť jsi říkal, že už nepiješ!“ – „Však ne, ale jsou svátky!“ A už jsem ho viděl najebaného zase! 😅

Jemu by dávno přidělili městskej byt. Jenže: přidělíš mu městskej byt. Bude „čistý“. Uplyne měsíc – dva a někde ve městě ho potká „přítel“. Slovo dá slovo a „přítel“ se dozví, že bydlí. „Přítel“ udělá psí oči, slíbí modrý z nebe a hory doly, tak ho vezme k sobě se umýt a vyspat. „Přítel“ koupí PETku vína – se musí revanšovat, ne? 😅 Frajer játra v sakrech, po antabusu, jemu netřeba hodně „vína“, viď? Si zadá z flašky PETky vína, „přítel“ taky, ve dvě ráno je tam MěStaPo a dvě bengo auta.

Ok, stane se. Skončí na přestupkovým. Tam si vysype popelnicu na hlavu. Slíbí hory doly, modré z nebe a suchý z nosu. Fajn: dostane „to“ domluvou. Patnáct stovek „královský pokladně“ na náklady řízení zaplatí. Je předvolán na obecní bytovou komis. Tam si taky vysype popelnicu na hlavu, slíbí hory doly, modrý z nebe a suchý z nosu. A je, relativně, klid. Jenže: objeví se jiný „přítel“… Nebo „přítelkyně“. Nebo „přítulkyně“. 😅 Samozřejmě, že s flaškou / PETkou! 😅😅 A „do roka a do dne“ je, kde byl.

A žádnou sociální síť nemá, nemá ani mobil! 😅 To všecko jsou jenom nástroje, jak s nimi naložíš, kam si je pustíš, to už je jen a pouze na Tobě!

No: uvidíme …

Filip84: to stejné je možné tvrdit o vlastnostech. Vlastnost je totiž vnější bytost, není v nás. Jen nás ovládá. Je to taky takový nástroj. A to, jakou pevnou vůlí jednotlivec vládne, to je nám dáno zhúry. Někdo má dáno více vůle, někdo málo, to se nedá nic dělat. Kdo má málo vůle, ten je veden shora. Vedou ho životem dvě věci: Sympatie a Antipatie. Je v tom hluboký smysl.

df: Něco takového je pravděpodobné. 😅 Ovšem vůle se dá „předat“, člověk se dá motivovat, pak je otázkou, k čemu tu vůli použije; ze zkušenosti vím, že není moudré a rozumné „dodávat“, „předávat“ lidem vůli; vezmi příklad.

Já jsem si spoustu let lámal hlavu nad tím, proč domácí odboj za Protektorátu tak nesmyslně riskoval krky. Dobře, voják je voják. Když náš (ČSA) voják utekl do UK, pak byl v tý zahraniční jednotce, no tak prosím: je to voják. Voják dostane rozkaz, rozkaz vykoná – není co řešit.

Ale nějaký resistance uvnitř Protektorátu je jiný příběh. Jasně, pochopím odboj komunistický a socialistický vůbec, protože nacisté je přímo likvidovali: ti neměli co ztratit, mají jít na porážku přímo, nebo po boji? Prašť jako uhoď, obecně je lepší jít po boji, že. Ale ten republikánský, „demokratický“ od­boj?

No tak na konec války to mělo nulový vliv. Vojenská akce k odstranění zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera Reinharda Tristana Eugena Heydricha, generála policie a SD, byla vojenská akce. Jasně, bez pomoci domácí resistance by byla stěží realisovatelná. O tom, jako, žádná. Ale dělat nějaký, další, domácí odboj? Vždyť to, reálně, k ničemu nebylo! A přitom, v podstatě, ohrožovali svý široký příbuzenstvo. Jo, pokud to byli svobodní a rodiče už měli v hrobce, žádný problém. Ale těch bylo minimum!

Se vědělo, přesně se vědělo, co je čeká, když je sebere Gestapo. Se vědělo, že buďto si musí vzít „tabletku“, no a nebo vydržet prvních 48 hodin, aby zbyvší mohli všecko poměnit, no a pak „to pustili“. Přesto do toho šli, a v drtivé většině případů to k ničemu praktickému nebylo!

Nebo „odboj“ v 70. – 80. letech v ČSSR. Jasně, padesátky chápu. To byla tuhá doba, direktivy z Moskvy od Stalina, nadělali jsme s tím prd, ti bolševici byli tak aktivní, že si reakci „třídního nepřítele“ vysloveně vynutili. Včetně Mašínů. No, dobře, ale v 70. a 80. letech? Já rozumím – těm nebo těm – proč proti tomu régime bojovali, tak nebo tak. Jenom nerozumím tomu, jaký to mělo smysl: na rozpadu ČSSR, konci vlády KSČ, rozpadu tzv. východního bloku atp. to nemělo sebemenší vliv.

A teď si to vezmi, kdyby ti konkrétní lidé věnovali tu energii, odvahu, jedno s druhým, svý rodině, seberealisaci. Dávno mohli být z Protektorátu někde úplně v pryč, to samé v ČSSR. A nebo mohli být v ČSSR někde na špici – ne politicky, vůbec by nemuseli s komunisty výt, protože by dělali do něčeho, kde byly valuty („u mě, a ve Slušovicích, se maká, Marcelko!“), a jak šlo o valuty, v sedmdesátkách, osmdesátkách byli bolševici sakra shovívaví!

Filip84: nemám přehled o průběhu války, ale ohledně vůle je možné diskutovat na obecné rovině. Na příkladech, o kterých neznám podrobnosti, to jde špatně. To, kolik kdo má vůle a v jaké životní oblasti mu byla dána – teď se budu opakovat, ale tak to prostě je a dá se to dokázat – mu ukáže astrologický rozbor. Jestli máš jen jednu planetu v ohnivém znamení, tak bohužel budeš se muset v životě řídit tím, co tě přitahuje, nebo co tě odpuzuje. Kromě té oblasti, kde máš oheň. Tam budeš mít sílu překonávat chtíč, nebo nechuť. Podle postavení tvé luny v ohnivém znamení, v oblasti komunikace, vzdělání, intelektu, navíc v nočním horoskopu, ta Luna se prostě tady raduje, si můžeš udělat obrázek, jak funguje vůle.