Není to jednoznačné. Nejhorší je to, když pamětník či historik falšují dějiny, protože historii píší vítězové.

Ale falšování současnosti nás ohrožuje mnohem víc než falšování minulosti.

Pamětníci vymírají, tedy je na čase vychovat si jejich nástupce.

Co by mělo plynout z historie?

„Dokáže‐li si lidstvo vzít ponaučení z historie,
rozhodně nedopustí při osidlování Marsu vznik kolonií.“

Jan Sobotka Aforismy pro ty kdo myslí …

Kdo se ale poučí z historie? Málokdo. Proto se historie stále opakuje … …

Upravil/a: annas

Ano, je to tak. I já, ač nemyslím, že jsem příliš stár si pamatuji některé= věci, které dnes historici interpretují jinak.

… naprosto … nebejt historiků, ani nevíme, proč a jak se ona událost vlastně neudála …

Sú 4 základné typy historikov

1 – historik: vychádzajúci poctivou prácou zo skutočných dejov, čerpajúci nielen z oficiálnych zdrojov, ale aj z pamäti dejových súčasníkov a geografických okolností, bez ohľadu na to, či sa to mocným „Vládcom Vesmíru“ páči, alebo nie

2 – poplatný historik: vychádzajúci poctivou prácou zo skutočných dejov, čerpajúci nielen z oficiálnych zdrojov, ale aj z pamäti dejových súčasníkov a geografických okolností, ale výsledok svojej práce si necháva odobriť mocným „Vládcom Vesmíru“ a podľa ich vôle históriu mení

3 – pseudohistorik: bez akýchkoľvek znalostí o danom období rozhoduje, čo sa stalo a to, čo sa naozaj stalo zamlčí, aj za cenu „zániku Civilizácie“.

4 – historik amatér: bez odbornej kvalifikácie pátra po historických faktoch, či už pre svoju zvedavosť, alebo pre „Slávu Objaviteľa“

5 – Pamätník : priamy účastník deja
jeden druh Pamätníka je často hanlivo prezývaný ako „Nepriateľ pokroku“, či „Faľšovateľ dejín“, alebo „Spiatočník“, ale aj „man from the other side“, hlavne ak jeho pamäť nevyhovuje „Vládcom Vesmíru“
iný druh Pamätníka si „spomína“ na udalosť, ktorej sa mal stať účastníkom, tak ako to vyhovuje jeho prospechu, prípadne prospechu objednávateľom „Mojej Spomienky“

PS:
Ktorý typ Historika a Pamätníka je komu nepriateľom, nechávam na zvážení „cteného publika“

Historik se zabývá vyhledáváním a studováním dostupných materiálů, paměť je v tom případě až na druhém místě.

Samozřejmě NE. Historik pracuje s pamětníky! Ale také s množstvím dalších podkladů. Hezký případ: zápis z jednání, jejichž všichni účastníci už zemřeli. Co má větší váhu: co bylo zapsáno, nebo jaký měl z jednání pocit člověk, který stál jako mladý pikolík v předpokoji a pamatuje si, že „šéf tehdy vyšel rozrušený, určitě s těmi návrhy nesouhlasil“.

Také jsem to nedávno slyšel. Je to vtipné, souhlasím.
Něco už pamatuju a často se nestačím divit, jaké bláboly jsou někteří komentátoři schopni zplodit třeba o životě za socialismu.

jak se to vezme…myslím, že největším přítelem historika je pamětník, kterého se může zeptat…

Záleží na míře objektivity obou, tedy jak historiky, tak pamětníka.

Nemohu posoudit občas slyším pamětníky nadávat na některé politiky po velkém hedvábném sametu / jejich amatérská kouzla bez právních norem / a naopak historici a média je vychvalují