Muj problem sem ja :/

Odpoveď byla označena jako užitečná

Michal napíše – začni plavat,
Takže napíši – začni běhat či dělat jinou pohybovou aktivitu kde si vystačíš sama (běh na lyžích, cyklo, bruslení apod.). A pravidelně. Ten běh – fyzický pohyb z tebe vyplaví různé chmurné myšlenky. S ohledem na věk je předpoklad, že se ti bude zlepšovat výkon, tedy pozitivní výsledky (například po třech letech pravidelného běhání 80 km uběhneš o 10 minut rychleji).
A nemysli na minulost ve zlém, naopak přemýšlej jak si z toho vzít zkušenost pro další život.
Změň svůj problém ve své pozitivum. Je to jen o tom, jak nastavíš svůj postoj k životu. Nic víc.
No když – zkus si najít kamarády mimo svůj běžný okruh. Třeba turisti se slézají ze všech koutů, orientační běh – opět skvělá zábava, pozitivně potrefení jsou včetných sdružení dětí a mládeže (lehce si je vyštracháš na internetu – třeby sdružení zaměřené na středověk, apod.).
Jinými slovy: „nefňukej Veverko, ale usměj se na sebe i v zrcadle“. A pochvl se, že ti to sluší, a že jsi holka jako lusk.
Doplňuji:
A víš čím začni?
Podívej se na tu svoji fotku a řekni si, zda jsi to opravdu ty a nebo jen nějaká slečna, která se k něčemu tiskne, místo toho aby se postavila rovně, podívala hezky z příma a usmála se.
Jsi sympatické děvče, tak neblbni a na život se víc usmívej. Máš na to!

Upravil/a: venkovan

S tím ti tu asi těžko poradíme, protože do Tebe nevidíme a nemůžeme to tím pádem posoudit. Jestli ti je opravdu takhle, zajdi si popovídat s psychologem/psycho­ložkou.

Jestli ses rozešla s rodiči a přišla o kamarádku, je to problémů až dost – jen my nic nevím o příčinách a těžko potom pomoct. Třeba se to dá spravit, to by asi stálo za pokus.

tak to asi nejsi sama, ikdyž rodiče jsou spolu, moji nej kámarádi jsou snoubenci. Tak i tak se cítím stejně. Nejlepší je asi všechno vydržet, a myslet na lepší časy, a neotáčet se za minulostí :)